ROZHOVOR s ředitelkou Českého centra Soul Michaelou Lee

Na slovíčko s…

Michaela Lee, ředitelka Českého centra Soul…

Michaela Lee vystudovala koreanistiku a sinologii na FF UK v Praze. Již během studia a také po jeho ukončení působila několik let jako tlumočnice, překladatelka a lektorka korejského jazyka. Spolupráci s Českými centry navázala v roce 2013, kdy jako koordinátorka zakládala v Koreji České centrum Soul. Po jeho otevření se stala jeho vedoucí a v roce 2016 byla jmenována také jeho ředitelkou. Za společenský přínos v oblasti kultury jí primátor Soulu udělil v roce 2015 Cenu občanské spolupráce a o 4 roky později také čestné občanství hlavního města Soulu… 

České centrum Soul patří mezi ta „mladší“ z center…? 

Ano, bylo založeno v únoru 2013, přičemž veřejnosti se oficiálně otevřelo 1. 5. 2013. 

Takže jsi vlastně zakládala ČC Soul a prožila jsi v něm skoro 10 let, jak se na ten čas díváš s odstupem? 

Podařilo se od základů vybudovat dobře fungující pobočku Českých center s pověstí aktivního kulturního institutu, jenž významně přispívá k viditelné prezentaci ČR v Koreji v nejrůznějších oblastech kultury, umění a vzdělávání.  Samotné ČC Soul sice není tak velké jako kulturní instituty západoevropských zemí, ale určitě je respektované co do významu. Intenzivně spolupracujeme s místním zastupitelským úřadem a clusterem EUNICu… 

Clusteru EUNIC také dva roky předsedalo… 

Ano, ale vedle toho současně navázalo dlouhodobé vztahy s mnoha významnými korejskými kulturními institucemi a mezinárodními festivaly, s nimiž úspěšně realizovalo celou řadu projektů. Kromě prezentace ČR v zahraničí také usiluje o rozvoj bilaterálních vztahů mezi Českou a Korejskou republikou. Pokud se však ptáš na samotný cluster EUNICu, ČC Soul prezentuje ČR v Koreji nejenom jako samostatnou zemi ale také jako součást EU. Proto jsme se také aktivně zapojili do činnosti místního clusteru.  

Co se v daném ohledu podařilo?  

Velkou chloubou je filmový festival EUNICu, který se již od roku 2015 koná v Historickém muzeu Soulu. Původně jednorázová akce se díky velmi pozitivnímu ohlasu korejské veřejnosti vyvinula v každoroční akci. Smyslem festivalu však není pouhá filmová projekce, ale skrze kinematografii seznámit místní obecenstvo s nedávnou historií či současným děním v jednotlivých evropských zemích, vyvolat veřejnou diskusi nad aktuálními tématy, jež mohou sdílet jak Evropané, tak Korejci a přispět tak k vzájemnému porozumění. Iniciátorem tohoto projektu bylo ČC Soul a doposud představuje jedinou akci místního clusteru EUNICu.       

Jak nás vidí Korejci?  

Česká republika je v Koreji obecně vnímána jako vyspělá země pyšnící se dlouhou historií a kulturou na vysoké úrovni. Řadí se mezi nejoblíbenější destinace korejských turistů a zároveň do ní z této asijské země míří nemalé investice. I přes velkou geografickou vzdálenost nás s Koreou sbližuje historická zkušenost malé země zaujímající z geopolitického hlediska strategicky významnou polohu mezi velkými a mocnými sousedy, která v historicky významných okamžicích nemohla svobodně rozhodovat o svém vlastním osudu, zároveň se ale nevzdávala a pro zachování vlastní identity a suverenity neváhala bojovat a přinášet značné oběti. 

Zdálo by se, že tento a priori pozitivní vztah k Česku musí takříkajíc „otevírat dveře“. Je tomu tak skutečně? 

Je tomu tak jenom částečně. To relativně solidní PR, které Česká republika jako celek v Koreji má, sice na jedné straně otevírá dveře k místním partnerům a veřejnosti, na straně druhé však velkou překážku představuje absence širšího povědomí či konkrétních znalostí. Od samého začátku se tak hlavním cílem a velkou výzvou pro ČC Soul stala snaha utvářet konkrétní podobu veřejného povědomí o ČR v Koreji při maximálním využití tohoto kladného přístupu k naší zemi.  

Spisovatelé a umělci, významné osobnosti dané země zpravidla přináší „první poselství“ do destinací takto vzdálených. Platí to i v Koreji? 

Nesporně. V Koreji je například velice známý Karel Čapek či Milan Kundera. Samozřejmě i Franz Kafka. Jejich knihy jsou zde opakovaně vydávány, avšak překladů současné české literatury najdeme jen poskrovnu. Na pozvání ČC Soul tak do Koreje zavítalo několik českých autorů jako Miloš Urban, Petra Hůlová, Michal Ajvaz, Marek Šindelka či Bianca Bellová.  

Co česká literatura a knihy pro děti? 

Česká literatura a ilustrace pro děti zde představují velký potenciál. V Koreji se klade velký důraz na vzdělávání dětí a rozvoj jejich fantazie a kreativity a česká literatura má co nabídnout. Je velmi bohatá, pestrá a kvalitní. Za posledních několik let se zde představila celá řada známých českých autorů jako např. Renáta Fučíková, Vendula Chalánková, Lucie Lomová či Petr Nikl a jejich workshopy byly vždy zárukou velkého zájmu. Z výše zmíněných autorů zaznamenala největší úspěch Renáta Fučíková, která do Koreje zavítala již celkem třikrát. Byly zde uvedeny 3 její výstavy a komiks o životě a díle Antonína Dvořáka vyšel také v korejštině. Za vrchol a největší úspěch při prezentaci české literatury v Koreji můžeme beze sporu považovat Mezinárodní knižní veletrh v Soulu v roce 2018, na kterém byla ČR čestným hostem.           

Nádherné téma by asi vydalo nikoli na rozhovor, ale na knihu… Věnovala jsi se však i dalším oblastem, namátkou uveďme třeba scénická umění?  

V letech 2014–2017 se ČC Soul pravidelně účastnilo Mezinárodního veletrhu scénických umění v Soulu (PAMS), každé dva roky ještě ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem. Kromě prezentačního stánku také zorganizovalo představení Tantehorse, Spitfire Company, Divadla Continuo či Burki&com. Na Mezinárodním festivalu moderního tance v Soulu (MODAFE) se představil Pražský komorní balet a uvedení choreografie Věry Ondrašíkové Guide v nabytém sále na Mezinárodním festivalu tance v Soulu (SiDance) v roce 2017 lze považovat za nejúspěšnější české taneční představení v Koreji, na jehož organizaci se podílelo České centrum Soul. Velmi dobrým vývozním artiklem je samozřejmě vážná hudba.  

Aktuálně se však velkému ohlasu v Koreji těší výstava, která vlastně vznikla díky inciativě a organizaci Českého centra Soul…

Ano, výstava Tajemství dřevěné loutky, kterou připravilo Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi a Historické muzeum Soulu ve spolupráci s Českým centrem Soul a místním zastupitelským úřadem, představuje největší českou kulturní akci v Koreji v letošním roce. 

Zmínila jsi se, že v Koreji je kladen důraz na vzdělávání? 

Ano, vzdělání je hlavní prioritou snad každého Korejce. A jak už jsem zmínila před chvílí, současně v Koreji chybí konkrétní povědomí o naší zemi. Proto jsme se v rámci naší programové činnosti vždy velmi intenzivně věnovali vzdělávacím programům pro děti ve školkách, základních, středních i vysokých školách a také pro zaměstnance firem působících v ČR.  

Jaké priority jsi zvolila v rámci programové strategie ČC Soul?  

Již jsem mluvila o literatuře, scénických uměních či vzdělávacích programech a určitě bych neměla opomenout podporu bohemistiky, která obecně patří mezi hlavní priority celé sítě Českých center.  České centrum Soul spolupracuje s místní Katedrou českého a slovenského jazyka na Korejské univerzitě cizích jazyků v Jonginu od svého založení v roce 2013.  Podílí se na organizaci mimoškolního vzdělávacího projektu Česká kavárna, pravidelně se zapojuje do překladatelské soutěže Cena Susanny Roth a v neposlední řadě také po dva roky připravovalo pro studenty přednášky, jež byly součástí standardní výuky. 

Čas rozhovoru našeho ZOOM setkání se pomalu nachýlil ke konci. Děkuji za tvůj čas, který jsi věnovala našemu setkání, děkuji za nesmírně zajímavý rozhovor.  Během hodiny a půl jsi nás dokázala provést bezmála deseti roky tvé fantastické, obětavé a neúnavné práce. Výsledky jsou prostě znát, takže díky též za tvou … vyváženou českou stopu v Soulu. Třebaže neprozrazuješ, zůstáváš-li v Koreji či se vracíš domů, do Čech, přejeme ti všemi směry, ať se ti vše a všude – daří.

• Ptala se Petra Jungwirthová 

Fotografie z působení Michaely Lee v Českém centru Soul