ROZHOVOR s bývalou ředitelkou Českého centra Stockholm Zuzanou Kabelkovou

Na slovíčko s…

Zuzana Kabelková, bývalá ředitelka Českého centra Stockholm

Narodila se na Vysočině, pochází z Havlíčkova Brodu. Původně studovala germanistiku a společenské vědy na FSV UK, ale nakonec bylo vše jinak a Zuzana zvolila další obor: Marketing a PR. „Umění narace a jak správně komunikovat je důležitá dovednost“, říká na úvod našeho rozhovoru. Jejím oblíbeným autorem je Jan Werich. Jejím oblíbeným citátem je Werichův výrok „Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.” Co oceňuje na Švédech? Rovný přístup a rovné šance, sociální politiku, akcent na svobodu, zdravý životní styl a životní prostředí.

Co tě přivedlo k PR a marketingu?  

Původně jsem studovala germanistiku a společenské vědy na FSV UK, možná by ze mne byla překladatelka, učitelka, ale po návratu ze studijního pobytu z Vídně, bylo jasné, že mě srdce táhne více k druhému mému studijnímu oboru – marketingové komunikaci a public relations. Jazyky a kultura jako prostředek mezilidského porozumění a rozšíření horizontů pro mne zůstaly srdcovou záležitostí. Mluvím anglicky, německy, švédsky, francouzsky. Teď už ovládám i základy norštiny, naučila jsem se rozumět psané dánštině a nepřestává mě fascinovat, jak náš mozek dovede přepínat a přeskakovat a přizpůsobovat se prostředí, ve kterém žijeme. 

Jak moc je pro tebe důležitá komunikace?  

Nesmírně.  Je to základ úspěšného vedení v jakékoli oblasti. Než jsem se stala ředitelkou Českého centra ve Stockholmu, pracovala jsem na různých pozicích strategické marketingové komunikace, zkušenosti jsem získávala především v evropských zemích, ale i v Rusku a Turecku.  Poslední zkušenost před ČC jsem prodělala v Ogilvy & Mather (WPP) a pracovala jsem v multikulturních týmech především pro britský, skandinávský a středoevropský trh. Byla to dobrá škola.

Životní cíl? 

Nesnadná otázka, ale zkusím to nějak zformulovat: Chtěla bych nějak znatelně přispívat k utváření takového společenského systému, který “nepredátoruje” na přírodě a na přístupu k sociálnímu blahobytu.  Aby práce těšila, musí především mít aspiraci na vyšší společenskou hodnotu a pomáhat. 

Máš zajímavý pohled na kulturu… 

Řekla bych spíš komplexní. Historie ukazuje, že kultura je mocná hybná síla a v podstatě jeden ze způsobů programování mysli. Věřím, že v budoucnosti budeme do našich životů více zapojovat a zvědomovat si poznatky z neurovědy, behaviorální psychologie a genetiky. Už se tam posouváme i díky rychlosti šíření informací a technologie. Digitální progres během pandemie považuji za téměř revoluční a doufám, že do budoucna budeme s takovým boomem schopni držet krok i v oblasti kultury, etiky, politické regulace a vzdělávání.  

Jaký je život ve Stockholmu, jak se vlastně žije „na severu“?  

Na Stockholm se musíme dívat jako na každé hlavní město – tedy ho brát trochu s rezervou, protože je dost odlišný od jiných švédských měst a oblastí. Švédsko je svou rozlohou obrovská země, třetí největší země EU, větší než naše sousední Německo. Člověk potká poměrně odlišnou kulturu (a poměrně silný dialekt) při hranicích s Dánskem a směrem na sever od přátelského švédského západního pobřeží až k Norsku. Stejně tak se významně liší severní část Švédska a mírné sámské oblasti od relativně uspěchaného a členitého Stockholmu. Teritorium jako takové je poměrně uzavřené a dost dlouho trvá, než vám lidé dají šanci.  

Je pravda, že Švédové neodpovídají na e-maily? 

Taková je hojná praxe. Pokud vás dotyčný už nějakým způsobem nepoznal osobně, případně pokud nejdete přes jeho ověřený kontakt, je to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Oproti třeba Británii zde prakticky neexistuje zdvořilostní small talk, mentalita lidí se doslova uzavírá s příchodem podzimu a tmy. Lidé nemají moc energie, na listopad se všichni stěhují do svých bytů ve Španělsku, létají do Thajska nebo Řecka. A všichni pijí kávu. Hodně kávy. Ale nepředstavujme si bůhvíjaký baristický počin nebo latté art, největší popularitu stále získává černá překapávaná káva, kterou by leckterý Čech označil za teplou černou vodu a obloukem se jí vyhnul. 

A ty?  

Upřímně – vzdor počáteční skepsi jsem jí v zimních měsících vypila mnoho litrů. (smích) Mám dojem, že se to bez kávy nedá. Když máte deadliny, venku jsou dvě hodiny světla, každá vaše buňka volá po kofeinu. 

4 roky uplynuly, mise se blíží k závěru… jak bys ten čas zhodnotila…?  

Symbolikou i zkušeností. Povedlo se nám lépe propojit s místními zvyklostmi, nastavit fungování tak, abychom se více otevřeli dialogu s našimi lokálními partnery. Naší ambicí bylo zapojit se do témat, která jsou důležitá jak pro Skandinávii, tak pro Evropu, tedy i Českou republiku. Těší mě, že jsme se v součinnosti s bývalým velvyslancem Jiřím Šitlerem pustili kromě klasických formátů i do neotřelých projektů typu AI: roboti v. lidé, Pink Tank Davida Černého, představili jsme něco i z virtuální reality a multimediálních projektů. Podpořili jsme vznik komunitní zahrady, iniciovali online workshopy komiksu, zorganizovali a pomáhali jsme šít ochranné obleky během pandemie a mnohé další.  

Zuzko, co se povedlo, z čeho máš největší radost… na co budeš vzpomínat …? 

Samozřejmě, že mě napadne prvně „a tohle jsme mohli udělat lépe“ nebo „a tohle jsme ještě nestihli“. Ale obecně jsme budovali poměrně slušnou bázi mezinárodních platforem, kde jsou nyní Češi aktivní. Jsme v teritoriu ceněni za kreativitu, pragmatičnost, strategický přístup, zápal pro věc a nadhled. Vím, že když teď přijdeme za někým, s kým už jsme spolupracovali, otevře dveře našemu dalšímu jednání. A co lépe – někteří partneři přicházejí i sami, což mě hřeje.  

Jazykové bariéry?  

Vnímám, že jazyková bariéra (angličtina) je pro Čechy stále určitou bariérou a moc bych si přála, abychom obecně víc investovali do svých komunikačních dovedností a dotáhli Švédy v úrovni angličtiny a umění prezentovat svou práci.  

EUNIC a evropští kolegové? 

Dva roky jsem vedla EUNIC Stockholm, měla jsem možnost připravit novou strategii a rozhýbat lehce zatuhlý aparát. Budu si pamatovat několik skvělých kolegů a stali se z nás přátelé. To platí i pro ÚČC a MZV. Spolupracovala jsem s mnohými skvělými kolegyněmi a kolegy v síti. Vážím si ředitelek a ředitelů, se kterými jsme třeba i vymýšleli síťové evropské projekty, radili se a pomáhali si profesně i lidsky. To si odnáším s sebou a považuji za nejcennější zkušenost. 

Zuzko, zeptat se musím: byly to plné 4 roky; jak vše vidíš s odstupem?  

Děkuji za 4 roky, kdy jsem měla možnost s týmem posouvat náš country branding. Jsem a budu vždy vděčná za svou rodinu a přátele – bez jejich konstantní podpory by to nešlo. Ve finále, o co v životě běží, jsou mezilidské vztahy, naše nastavení vůči planetě a jaké energie podporujeme v růstu. 

Co dodat…? Velký dík za tvou úžasnou práci pro Česká centra, za tento rozhovor a za vše, co jsi prostě dokázala…! Ať se ti na dalších cestách životem daří! Ať už doma nebo v zahraničí. 

• Ptala se Petra Jungwirthová 

Fotografie z působení Zuzany Kabelkové v Českém centru Stockholm