ROZHOVOR se stážistou Tomášem Starým

Na stáži v Českých centrech…  

TOMÁŠ STARÝ 

Pochází z Vysočiny, je mu šestadvacet let. V loňském roce absolvoval magisterské studium oboru DESIGN na fakultě Designu a umění Ladislava Sutnara při Západočeské Univerzitě v Plzni. Živí se jako grafický (UI&UX) designér na volné noze, mimo to se aktivně věnuje tvorbě graffiti a příbuzným disciplínám (nejčastěji kresbě a malbě kombinovanými médii – papír, plátno, digitální ilustraci)…  

Jsi grafik, umělec na „volné noze“. Co tě přivedlo na stáž do Českých center? 

Mým dlouholetým plánem bylo po škole vyrazit zúročit svoje dovednosti v zahraničí, přičemž absence výraznějších životních závazků tomu nikterak nebránila. Mojí představou bylo spíše nabídnout svůj um v oblasti vizuální kultury, naopak čemu jsem se chtěl přiučit a takříkajíc „nahlédnout pod pokličku“ byla organizace akcí a související promo, práce v týmu, pilovat své tzv. „soft skills“ – během studií jsme, až na výjimky, byli zvyklí pracovat jako jednotlivci, což u mě bylo nejspíš (ne)vědomě podpořeno také osobnostními rysy introverta. Výzvu jsem proto osobně viděl právě tady…

Takže když jsi se hlásil do Českých center, věděl jsi tak trochu, „do čeho jdeš…“  

Do jisté míry – ano. Již během studií jsem se pravidelně setkával s nabídkami stáží od Českých center, a protože mám ke kultuře (zejména umění, designu a hudbě) blízko, volba byla celkem jasná. Prošel jsem konkursy a vybrali mě hned ve třech destinacích: Řecko, Maďarsko, Bulharsko (Sofie). Kývnul jsem na všechny najednou. Absolvoval jsem všechny – postupně. (smích)  

Podle čeho jsi se rozhodoval, když ses hlásil do konkursů? 

Výběr lokací tvořila z velké části zvědavost, sympatie s budoucími kolegy (stážista bývá přijat na základě online pohovoru), finanční dostupnost.  

V Českých centrech jsi nakonec strávil v rámci post-studijního programu Erasmus+ pro absolventy celých jedenáct měsíců… 

Ano, je to tak.  Pět měsíců v Athénách, dva měsíce v Budapešti a čtyři pod štíty Vitoshy v bulharské Sofii. Každá stáž byla jedinečná nejen lidmi, či náplní práce, ale i samotným postavením instituce, vycházejícím z tradice a historického kontextu.  

Srovnání? 

Jiná situace panuje v nově založeném centru (*2019, Athény, pozn. autora), jiné priority, možnosti partnerství a náplň programu má etablované České centrum v Sofii, fungující již přes 70 let. Budapešť je pro změnu specifická značným počtem kulturních institutů ostatních zemí, včetně Slovenska. Nelze vynechat fakt, že na chod center a stáž obecně měly převážně v první polovině vliv všudypřítomná protipandemická opatření, která nám v Řecku i Maďarsku prakticky znemožnila cokoli pořádat jinak než „v onlinu“. Škoda. Přesto jsme se nenudili. 

Začínal jsi v Athénách na podzim minulého roku, tedy v době, kdy COVID 19 již nekompromisně útočil…  
Ano, bylo to v době, kdy se situace v Řecku zhoršila natolik, že bylo kvůli místním omezeným kapacitám specializovaných nemocničních lůžek nutné razantně omezit běžný chod života (tvrdý lockdown znamenal v Řecku nesmět opustit kraj/přilehlou oblast města). Situace si tak vyžádala plánovat akce velmi opatrně, nebo spíš dočasně na následující měsíce neplánovat vůbec. Tou dobou jsme na stáži byli paralelně dva a pro mě i mého kolegu to znamenalo pracovat a odevzdávat zadání „na remote“. Častější byly i online schůzky, setkávat se osobně by nebylo příliš zodpovědné, a navíc by nebylo kde.  

Co tedy bylo faktickou náplní tvé práce?  

S ohledem na okolnosti budování vizuální podoby feedu na Instagramu a režie příspěvků, kdy jsem pravidelně připravoval drobné ilustrace, které jsme prokládali šachovnicovým systémem s promo příspěvky dílčích kulturních online eventů. Kromě jiného vznikl i vizuál k místní podobě síťového projektu „Grow Our Humanity“ nebo design potisku reklamních předmětů – promo plátěnky a jiné merkantilie.  

V Budapešti a Sofii to bylo podobné? V Českém centru Budapešť jsem pro změnu vytvořil například ucelenou podobu plakátu, programového sešitu a doprovodné grafiky pro každoroční akci „Cseh Filmkarnevál“ (letos bohužel opět v online podobě). Ačkoli v Maďarsku na jaře ještě nebylo zcela rozvolněno, až na výjimky jsme se denně vídali v kanceláři a z místní konstelace kolektivu čišela pozitivní energie a chuť spolupracovat – až se člověku nechtělo loučit. Mimo filmový karneval pomalu klepala na dveře Noc Literatury, kterou jsem měl možnost zažít v polovině května v Sofii. 

V Sofii jsi prožil 4 měsíce… 

… a během toho času se toho stihlo odehrát hodně a ne vždy bylo třeba věnovat se grafice. Osobně mi nejvíce utkvěly v paměti dvě akce – a sice výstava „Popovrchu“ designéra keramiky Milana Pekaře a „Circles“ fotografky Báry Prášilové. Oba umělci dorazili do Sofie osobně a kromě pomoci s instalací výstavy a přípravy promo materiálů jsme společně strávili čas i mimo pracovní dobu, navštívili místní galerie a podobně. Skvělá setkání.  

Mimo grafického designu/komerční zakázky se věnuješ tvorbě graffiti. Měl jsi čas tuto oblast nějak rozvinout?  

Co se týče graffiti, během stáže jsem ve volném čase namaloval na dvě desítky maleb. Některé sám, něco vzniklo jako improvizovaná produkce při společně strávených „malovačkách“ s místními borci. S komunitou jsem se snažil být v úzkém spojení, což mi kromě nových známých a kontaktů přineslo i několik setkání s lidmi, které jsem obdivoval už coby patnáctiletý. Pár jmen za všechny: Aerosoulheart v Athénách, v Budapešti kluci z AllCaps Collective, v Sofii jsme vyrazili malovat třeba s XPOME.  

Pomohla ti v daném ohledu samotná stáž?  

Rád bych poděkoval Českým centrům, která se k mému pozitivnímu překvapení vždy silně snažila využít můj osobní potenciál (právě v malování na stěny) – šlo o několik menších či větších projektů, většinou ve spolupráci s lokálními kruhy umělců, kterým ale vystavil bohužel Covid z velké části stopku. Příznivá situace v Bulharsku a osvědčené partnerství Českého centra s kulturním centrem „Morsko kazino“ v přímořském Burgasu nicméně dalo za vznik menšímu muralu v samém srdci města, v těsné blízkosti známého mola. Snový zážitek, malovat si několik dní na pláži. Snad se místním líbí! Velký dík paní ředitelce Dagmar a celému kolektivu za zprostředkování takové možnosti.  

Co říci závěrem? 

Myslíš takové…  Závěrečné slovo? (smích). Po návratu do Čech jsem často slýchal otázku, kde se mi nejvíc líbilo a proč. Pandemie učinila jednotlivé stáže neporovnatelnými. Obrovskou roli ale vždy hrál pracovní kolektiv a já měl tu čest potkat v Českých centrech kolegy nejen vstřícné a spolehlivé, ale inspirativní a často „na stejné vlně“. S podobnou, sympatickou životní filosofií a úsměvem na tváři. Tímto zdravím ředitelky Lucii Kuligovou do Athén, Adélu Gálovou do Budapešti a Dagmar Ostřanskou do Sofie, stejně i ostatní kolegy. Děkuju!  

Tomáši, děkujeme za rozhovor a přejeme ať se ti v budoucnu brzkém i vzdáleném daří vždy všechno podle tvých představ…!  

…………………………… 

Po ukončení rozhovoru mi to však přece jen nedalo a když jsem vypnula diktafon, zeptala jsem se Tomáše: „Vyrazil bys znovu?“ 
„Neváhal bych ani minutu“ 
„Důvod?“ 

„Z mých zkušeností je velkou výhodou stáže v Českém centru velkorysý prostor pro vlastní projekty a otevřenost jakýmkoli zajímavým nápadům ve spojitosti s českou kulturou, který „dáš do placu“. Co se týče přímého zaměření stáže na grafiku, osobně jsem se mohl vesměs vyřádit podle svých představ a ani příprava serióznějších materiálů mi nepřišla rutinní. Jo, a i ty čtyři měsíce jsou málo!“ 

… a tohle už byl skutečný, neupravený a současně opravdový závěr rozhovoru.

• Ptala se Petra Jungwirthová  

Fotografie z putování stážisty Tomáše Starého po Českých centrech