Mají řadu zkušeností z oblasti kultury a jejího managementu, neotřelé akademické zájmy, originalitu, osobitost, ale především obrovské pracovní nasazení. V tomto vydání našeho newsletteru přinášíme rozhovory se třemi z našich kolegů: Michaelou Lee, Zuzanou Kabelkovou, Stanislavem Škodou. Proč právě s nimi? Ředitelé zahraničních center jsou do svých teritorií vysíláni na předem stanovenou dobu, která právě v těchto měsících vrcholí. Jak na roky strávené v pozici ředitelky a ředitele vzpomínají, jak je hodnotí a co je pro ně zůstává zajímavé? Čtěte dál a dozvíte se…
Stanislavovým mottem jsou slova Sv. Augustina: „Kdo chce druhé zapalovat, musí nejdříve sám hořet.“ Zní to možná trochu pateticky. „Slovo „patético“ má ve španělštině dokonce ještě horší význam než v češtině, znamená
mimo jiné i „trapný“. Tak jako tak si ale myslím, že absolutní osobní
zaujetí je pro práci v Českém centru zcela nezbytné, a čím víc tím lépe. Partneři, ať už z Čech nebo ze Španělska, musejí vidět, že to myslíš
smrtelně vážně, že tomu zcela věříš a víš, co děláš…“ říká na úvod našeho rozhovoru.
Do Českých center nastoupil v roce 2014 a od ledna 2015 řídil České
centrum Madrid. Předtím pracoval jako šéfredaktor nakladatelství
Paseka a externě spolupracoval s Českou televizí jako tvůrce
cestopisných pořadů, Českým rozhlasem a několika tištěnými i webovými
médii, kam psal zejména o španělské a latinskoamerické kultuře a
politice.
Česká televize, Český rozhlas, nakladatelství, to je fantastická profesní stopa.
Práce v kulturní diplomacii však možná představuje trochu nový rozměr…
České centrum Madrid v době mého nástupu fungovalo velice dobře a rozhodně bylo na čem stavět. Hned na začátku se podařilo rozjet spolupráci s festivalem animovaného filmu a videoher Animayo a v Las Palmas uvést fenomenální filmařku Michaelu Pavlátovou a showmana Alexe Dowise. Díky Animayu jsme postupem času představili v Las Palmas, v Madridu a Barceloně nejen další tvůrce animovaných filmů (Galina Miklínová, Aneta Žabková), ale skoro všechna relevantní česká studia v oboru PC her. Také přehlídka filmů Jiřího Menzela v Barceloně v březnu 2015, který se pak za námi do Španělska do svého odchodu několikrát vrátil, byla mimořádně úspěšná. Následně jsme začali s Ivetou Gonzálezovou a Danielem Ordóñezem budovat “na zelené louce” program v oblasti vědy, výzkumu a inovací.
VAVAI, silný trend, který nabral na síle v posledních letech. Dokázal jsi vtáhnout do hry silné hráče…
Díky dobrému startu jsme dosáhli velmi slušných výsledků zejména ve spolupráci s jednotlivými španělskými instituty IMDEA, ale i veletrhy v oboru chemie, farmacie a vodohospodářství. Vždy jsme se ale drželi vědeckého a výzkumného zaměření, zejména z přesvědčení, že vědecké instituce nemají na rozdíl od podnikatelů nikoho, kdo by jim pomáhal prosadit se v zahraničí.
Těžiště vaší práce ale zůstalo v prezentaci umění a české kultury. Jaké akce považuješ ze svého pohledu na nejúspěšnější?
Dobrá otázka. Asi takové, které jsme buď sami iniciovali a dotáhli s partnery do konce, nebo na nich intenzivně spolupracovali, byly výstavy prací malířů Jiřího Sozanského a Jaroslava Róny, grafického designu Psychodelia (s více než pětadvaceti tisíci platících návštěvníků), Orbis Pictus Petra Nikla nebo celá řada fotografických výstav za pomoci zkušené kurátorky a fotografky Dany Kyndrové, nebo ve spolupráci s první dámou české fotky Markétou Luskačovou.
Zastáváš názor, že česká kultura stojí na třech pilířích. Na jakých?
Ano, je tomu opravdu tak. Tři pilíře, které vycházejí z kultury spojené s českým jazykem a prostředím, kultury německojazyčné a kultury židovské. V této linii jsme připravili jsme celou řadu akcí, které představily španělskému publiku i NAŠE židovské a německy hovořící umělce. Akcí s největším mediálním pokrytím většiny místních relevantních médií a s článkem v NY Times byla premiéra opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistra v Královském divadle v Madridu, kterou uvedla přeživší holokaustu, naprosto skvělá Dagmar Lieblová, která sama zpívala ve sboru, když operu uváděli v terezínském ghettu.
Tvou zásluhou se téma „Česko a kultura země“ dostalo i daleko za hranice samotného Španělska. Jak moc a – kam až?
V rámci expanze na jiná území jsme zorganizovali desítky akcí v Latinské Americe a Portugalsku. Zajistili jsme, že ČR byla hlavním hostem filmového festivalu v mexickém Guanajuatu, postavili jsme knižní stánek na druhém největším veletrhu v Guadalajaře, zorganizovali na dálku výstavy, čtení, projekce a koncerty.
Věnovali jste se i dalším silným českým disciplínám?
Samozřejmě! V epicentru naší pozornosti bylo například umělecké sklo, loutky a taneční divadlo. Mimořádně úspěšná byla naše spolupráce
s divadlem bratrů Petra a Matěje Formanových, kteří vyprodali v Madridu
deset představení. Pravidelně jsme se účastnili knižního veletrhu Liber a troufl bych si říct, že většina českých titulů, které dnes vycházejí
španělsky, jsou vydávány právě kvůli naší dlouhodobé práci
s nakladateli.
Z čeho máš největší radost?
Z toho, že se nám podařilo dotáhnout úspěšně do konce většinu jednotlivých akcí projektu „The Czech Republic: Country for the Future“, neboli české kulturní sezóny ve Španělsku, do které (bohužel) vtrhl ničivý Covid. Musím konstatovat, že až na výjimky se podařilo s větším nebo menším
omezením nebo zpožděním realizovat program skoro v původní podobě.
Uskutečnily se live intervence Jaroslava Vargy a architektonického studia Kogaa, výstavy Miroslava Šaška, Jaroslava Róny, Jana Kalába, Jitky Růžičkové, koncert Bennewitzova kvarteta, vystoupení loutkového souboru Karromato. Některé, ale byla jich menšina, se podařilo převést do online prostředí, a jen pár jsme museli zrušit.
Závěr jedné mise představuje start nové etapy. Kdybys měl ve třech větách vyjádřit svůj pocit, o čem by to bylo?
Pocit na tři věty? Poděkování. Děkuji všem kolegům v Českém centrum Madrid, zejména Ivetě Gonzálezové, všem milým kolegyním a kolegům na ústředí Českých center, kolegům – ředitelům působícím v Českých centrech v zahraničí. Děkuji Zastupitelskému úřadu Madrid, především paní velvyslankyni Kateřině Lukešové a panu velvyslanci Ivanu Jančárkovi a všem, kdo přispěli k našemu snad dobrému dílu. V neposlední řadě však přeji hodně úspěchů Janě Polívkové, nové ředitelce ČC Madrid.
Díky za rozhovor a především za tvou senzační práci, obětavost, osobní nasazení a nezlomnou kolegialitu. Ať se ti vše daří!
Mají řadu zkušeností z oblasti kultury a jejího managementu, neotřelé akademické zájmy, originalitu, osobitost, ale p...
Mají řadu zkušeností z oblasti kultury a jejího managementu, neotřelé akademické zájmy, originalitu, osobitost, ale p...
Jsou mladí, zpravidla právě dokončili studia, celý život je před nimi – možná i celý svět. Prostřednictvím zahraniční...
Lenka Lindaurová je významná česká kurátorka, teoretička a publicistka specializující se na současné umění. Během své...
Nejnovější vydání newsletteru Českých center přináší novinky a zajímavosti o české kulturní diplomacii ve světě....
Česká centra vyhlašují výběrové řízení na obsazení místa koordinátora/koordinátorky pro Tchaj-pej.