Můžeme věřit fotografii? Česká centra a Nadace PPF uvádějí mezinárodní projekt „Pixely a poetika“ u příležitosti výročí dvou klíčových postav evropské avantgardní fotografie 20. století – Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho

Tisková zpráva ze dne 7. 1. 2026, Česká centra

Pixely a poetika vznikají při příležitosti výročí dvou klíčových osobností české fotografie – Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho – jejichž díla tvoří významnou součást sbírek PPF Art. Výstava zahrnuje patnáct fotografií od každého z autorů. Současnou českou vizuální scénu zastupují multimediální tvůrci a tvůrkyně Barbora Trnková, Lenka Hámošová a autorská dvojice, která vystupuje pod symbolem & (Barbora Trnková a Tomáš Javůrek).

Výstava se představí v Londýně, Paříži, Frankfurtu, Bělehradě a New Yorku. Otevírá otázky, které dnes rezonují celou vizuální kulturou: Jak se mění vztah mezi obrazem a realitou? Může fotografii věřit společnost zaplavená syntetickými obrazy? A je manipulace obrazů skutečně výdobytkem digitální éry, nebo byla fotografii vlastní už od jejích počátků?

Kurátorská koncepce představuje Sudka a Funkeho nejen jako ikony meziválečné avantgardy, ale především jako autory, kteří systematicky experimentovali s možnostmi média a posouvali jeho hranice. Výběr Sudkových děl zahrnuje snímky z cyklů Okno mého ateliéru, Zátiší na okně mého ateliéru, Rothmayerova zahrada, Vzpomínky a představy či pozdní Labyrinty. Intimní poetika ateliérových zátiší se zde setkává s vizuální alchymií pozdních experimentů se sklem, které předjímají abstraktní fotografii a nové formy obrazové imaginace.

Kolekce děl Jaromíra Funkeho představuje klíčové práce z cyklu Abstraktní kompozice (1927–1929), doplněné o experimentální snímky La Solitude II,Zátiší či Odraz v zrcadle. Výběr ukazuje, jak Funke posouvá fotografii od dokumentu k čisté vizuální struktuře.

„Výročí Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho jsou pro nás příležitostí znovu se vrátit k tomu, co jejich dílo znamená pro českou i evropskou fotografii,“ říká Jitka Pánek Jurková, generální ředitelka Českých center. „Oba fotografové nám připomínají, že obraz nikdy nebyl pouhým otiskem skutečnosti. V době, kdy se technologie mění tak rychle, že to může naši společnost zaskočit a dokonce ohrožovat naše vydobyté hodnoty, je důležité sledovat, jak se vztah mezi obrazem, realitou a důvěrou proměňuje.“

Významným partnerem projektu je Nadace PPF, která dlouhodobě podporuje prezentaci české fotografie v mezinárodním kontextu. Díky této spolupráci může výstava pracovat s jedněmi z nejucelenějších souborů Sudkových a Funkových děl.

„V Nadaci PPF systematicky podporujeme projekty, které českému talentu otevírají cesty do světa a zvyšují prestiž České republiky na světové kulturní scéně. Výstavní projekt Pixely a poetika tyto cíle naplňuje hned dvojnásobně. Mezinárodnímu publiku představí autory české fotografické moderny Funkeho a Sudka v dialogu se současnou vizuální tvorbou zasazenou do širšího kontextu české fotografie,“ říká k podpoře výstavy Jana Tomas Sedláčková, členka správní rady Nadace PPF.

Současní tvůrci a tvůrkyně v projektu Pixely a poetika posouvají téma obrazu přímo do roviny společenských otázek. Série syntetických fotografií Barbory Trnkové Your Addiction is the Message, instalovaná na prostorovém sloupu s glitchovým ozdobným rámováním, zkoumá, jak se genderové stereotypy a kulturní nerovnosti promítají do technologií strojového učení.

Multimediální instalace Lenky HámošovéStrange Attractions odkrývá, jak algoritmus interpretuje a „vzpomíná“ na lidskou podobu, čímž zpochybňují představu o objektivní reprezentaci. Projekt ukazuje napětí mezi krásou, chybou a emocí a otevírá diskusi o svobodě experimentování, percepci a imaginaci v digitální vizualitě. Interaktivní webová aplikace Generace Princezen tvůrčího dua & umístěná na iPadu pak odkrývá mechanismy konstrukce identity a vizuálních archetypů v digitálním prostředí.

Architektura a vizuální identita

Architektonické řešení výstavy připravilo studio O+M, vizuální identitu navrhlo studio COLMO. Obě složky vycházejí z ústředního tématu expozice – vztahu mezi zobrazováním reality a její konstrukcí. Výstava je postavena z modulárních čtvercových hliníkových prvků, které lze pokaždé skládat jinak a přizpůsobovat různým prostorům Českých center. Proměnlivá struktura tak odráží subjektivitu vnímání i nestálost reality.

„Nechtěli jsme, aby architektura byla jen pasivním pozadím pro vystavená díla. Sama se stává součástí výkladu a umožňuje, aby se prostor neustále proměňoval – podobně jako naše představy o realitě, které vznikají z různých fragmentů a pohledů,“ uvádějí architekti ze studia O+M.

Součástí expozice jsou také zrcadlové dibondové desky s výstavními texty a prezentacemi současných umělců. Jejich reflexní povrch odráží okolí i samotné návštěvníky a vytváří vrstvy obrazů a významů, v nichž divák přímo zažívá nejistotu a proměnlivost reality. Do kontrastu s tím jsou klasické fotografie Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho instalovány tradičně přímo na stěnách, čímž vzniká dialog mezi historickým obrazem a současnou, interaktivní prostorovou zkušeností.

Vizuální identita výstavy od studia COLMO pracuje s pixelovou estetikou a glitchovými barevnými efekty, které zdůrazňují téma manipulace s obrazem a nejednoznačnosti reality. Architektura, grafika i samotný obsah se propojují do jednoho celku, který diváka vtahuje do hry s prostorem, perspektivou a vlastním vnímáním světa.

Mezinárodní uvedení projektu (2026–2027)

Výstava bude postupně uvedena ve třech evropských metropolích a v New Yorku, čímž naváže na dlouhodobé poslání Českých center prezentovat českou kulturu v mezinárodním kontextu. Dále bude projekt představen na mezinárodním knižním veletrhu Frankfurter Buchmesse na podzim 2026, kde se Česká republika ujme prestižní role hlavní hostující země. Probíhají také jednání o prezentaci v dalších zemích, například ve Španělsku a Rumunsku, která by měla mezinárodní přesah projektu dále posílit. Kompletní cyklus bude uzavřen v druhé polovině roku 2027.

• Londýn (20. 1. – 13. 3. 2026) — premiéra projektu v galerii Českého centra.
• Paříž (24. 3. – 16. 5. 2026) — výstavu doplní umělecká rezidence Terezie Kovalové, která v Paříži naváže na její práci s fotografickou pamětí a poetikou městského prostoru.
• Bělehrad (1. 9. – 30. 9. 2026) — zde projekt doplní workshopy klasické fotografie zaměřené na temnou komoru, kontaktní kopii a analogovou manipulaci obrazu.
• New York (5. 11. 2026 – 15. 1. 2027) — závěrečná prezentace projektu ve Spojených státech nabídne rozšířený program o současnou vizuální teorii a nové mediální formy.