Česká spisovatelka Radka Denemarková a izraelský spisovatel Heim Weiss se letos zúčastnili recipročních rezidenčních pobytů: Radka v prestižním jeruzalémském kulturním centru Miškenot Sha’ananim, Heim Weiss v Kafkově domě v rámci projektu Praha – město literatury. Tuto vzájemnou výměnu organizují Česká centra.
Jak se Ti pobyt v Jeruzalémě /Praze líbil? Jak na Tebe působilo prostředí, ve kterém jsi svůj rezidenční čas strávil/a?
RD: Byla jsem jedním z hlavních hostů festivalu „Jerusalem International Writers Festival 2025“. Jeruzalémský festival je jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí Izraele a zve vlivné spisovatele z celého světa právě do kulturního centra v Miškenot Sha’ananim. Spisovatel Yossi Avni-Levy za přítomnosti mého výtečného nakladatele Yoava Reisse a skvělého šéfa Českého centra v Tel Avivu Jana Šterna a budoucího velvyslance Izraele v České republice citlivě představil publiku hebrejské vydání románu „Peníze od Hitlera“.
Musím být na místech, o kterých píšu a přemýšlím. Důležitá pro mne byla setkání s místními lidmi všech sociálních skupin a názorů. Jeruzalém samotný je něco jako epicentrum světových náboženství. Každý den je intenzivní a každý den je román. Město, kde vedle sebe žijí židé, křesťané, muslimové. Čas tu má jinou hodnotu: tisíc let nic neznamená. Byla to mimořádná zkušenost.
HW: Velmi jsem si užil dny, které jsem strávil v Kafkově domě v Praze. Pro mě, jako pro spisovatele, to byla vzácná příležitost věnovat tři týdny intenzivnímu psaní bez jakýchkoliv vyrušení. Podmínky, které mi zde byly poskytnuty, jsou velmi velkorysé. Prostorný byt nedaleko Židovského města v Praze (což pro mě jako pro Žida mělo velkou hodnotu) mi umožnil vytvořit si optimální pracovní režim: dlouhé hodiny práce dopoledne, poté procházky po krásných ulicích Prahy a následně opět práce odpoledne.
Na čem jsi během svého pobytu pracoval/a?
RD: Na dvou románech, které mám rozepsané, a hlavně na esejistické knize: současná situace v Izraeli vyvolává řadu otázek pro celý svět a nutí nás myslet v kontextu. Text zachycuje Izrael všedního dne v době, kdy situace eskaluje. Tato zkušenost je součást všeho, co jsem zažila toto jaro. Mám přezdívku vlaštovka a jako bych letěla nad kontinenty a zeměmi, s vědomím, že všechno souvisí se vším a žádná země není ostrov a nic není černobílé, jak nám servírují média.
HW: Během svého pobytu v Praze jsem pracoval na dvou hlavních projektech: první je memoár o mém mládí strávených v Izraeli. Jedná se o pokračování knihy, kterou jsem již vydal, a jsem rád, že se mi zde podařilo napsat celou jednu kapitolu. Druhým projektem byl výzkum obrazů stáří v moderní hebrejské literatuře. Podařilo se mi také napsat celou kapitolu o díle velkého moderního hebrejského spisovatele Šmuela Josefa Agnona, který v roce 1966 obdržel Nobelovu cenu.
Jak přínosný byl pobyt pro Tebe osobně a pro Tvoji práci?
RD: Mám pocit, jako bych v Jeruzalémě byla desetiletí. Potřebuji odstup, protože tento rok je celkově mimořádný. Potvrdilo se mi i tady, že redukce demokracie na byznys není dobrá cesta. A že morálně myslící a jednající člověk se nemůže stáhnout do pozice pozorovatele. Díky přátelství s Haimem Weissem jsem na demonstracích poznala i rodiny unesených a sílu jejich humanismu.
HW: Vynikající podmínky, nádherné počasí a krásné a fascinující město Praha významně přispěly k mé práci. Jsem velmi spokojen s množstvím práce, které jsem zde zvládl (škoda jen, že jsem tu nemohl zůstat o něco déle…).
Budování dobrého obrazu Česka v zahraničí není jen úkolem pro diplomaty, ale také výzvou pro akademickou sféru....
Národní institut pro kulturu (NIK) a Česká centra/České centrum Tel Aviv (ČC) ve spolupráci s rezidenčním centrem...
Národní institut pro kulturu (NIK) a Česká centra/České centrem Mnichov ve spolupráci s kulturním centrem města...