Prvním hudebním hostem v rámci letošního programu kurátorských cest Českých center je bulharský muzikolog Iliya Gramatikoff, dirigent sboru Motfova-Prokopova, umělecký ředitel Mezinárodního festivalu soudobé klavírní hudby ppIANISSIMO, autor monografií, kritických článků a hudebních recenzí. I přes nabitý program jeho cesty se nám ho podařilo vyzpovídat a položit mu pár otázek.
To je velice dobrá otázka. Česká hudba je zajímavé téma, zejména když přednášíte studentům o dějinách hudby, a zvláště o dějinách hudby 19. století. Česká hudba tohoto období je velmi dobrým příkladem toho, jak a na čem byla postavena národní identita. Pro formování moderního českého národa bylo opravdu velmi důležité, že měl svou hudbu, díky tomu teď máte opravdu silnou představu o tom, kdo jste, jaká je vaše národní identita, jaké je vaše kulturní dědictví. Díky všem těm kulturním aspektům můžete i v mezinárodním kontextu v hudbě 19. století cítit charakteristiku české hudby.
Objevil jsem ale i současnou českou hudbu a zjistil, že je spousta opravdu skvělých a zkušených českých skladatelů, kteří výborně skládají a jedná se o velká jména současné mezinárodní scény. Díky festivalu Pražské jaro, jehož program je plný současné hudby a současné české hudby, jsem objevil mnoho nového.
Před několika dny jsem na koncertě slyšel skladbu od Kryštofa Mařatky a byla skvělá. Skladatel využíval bohatou paletu tónů a veškeré orchestrální postupy byly plné fantastických nápadů. Byla to opravdu úžasná skladba a výkon orchestru byl silný a působivý. Dalo by se říct, že v současnosti je Kryštof Mařatka mým nejoblíbenějším současným českým skladatelem.
Ne, v Česku jsem celkově počtvrté, z toho v Praze potřetí. Tuto zemi a Prahu zbožňuji, zejména díky jejímu kulturnímu dědictví. Praha je krásné město, plné úžasné architektury a kulturní historie. Když se procházíte ulicemi Prahy nebo dalšími historickými českými městy, máte pocit, že se procházíte samotnou historií. Vidíte krásnou architekturu, krásné budovy z různých historických období a zároveň cítíte, jak je pro tuto zemi umění důležité.
To je velmi těžká otázka, protože úroveň festivalu Pražské jaro je špičková. Představení, které mi v hlavě asi nejvíc utkvělo, je koncert lotyšské varhanice Ivety Apkalna, která hrála ve Smetanově síni Obecního domu. Program koncertu byl dramaturgicky velmi dobře vystavěn, a to díky dobrým nápadům a propojením mezi skladbami s opravdu silným smyslem pro detaily. Varhany samy o sobě znějí v tomto sále úžasně a výběr rejstříku interpreta byl skvěle zvolený a zvukově krásný. Byl to výjimečný hudební a emocionální zážitek.
Rozhovor vedl Matěj Kirov.
Nejnovější vydání newsletteru Českých center přináší řadu novinek a zajímavostí o české kulturní diplomacii.
Umělkyně Chelsea Kim vytvořila během svého rezidenčního pobytu v rámci projektu CYCLE UP! interaktivní instalaci...
Kulturní institut Česká centra představí na letošní přehlídce Designblok svůj výstavní projekt Beyond Paper Plane/Víc...