Daniel Glineur: Máte největší koncentraci hudebních skladatelů na kilometr čtvereční

Před časem jste v Praze studoval. Rovnou se Vás zeptám – jaká je vaše nejhezčí vzpomínka na Prahu?

No… Těch je tolik. (smích) Začínal jsem v roce 1983, takže to už bude 40 let.

Vzpomenete si na nějakou z těch prvních?

Jednu mám. Z roku 1983. To jsem ještě studoval v Belgii a dělal rychlochůzi. Jednoho dne jsem se ráno vzbudil a vyrazil stopovat. Za 16 hodin se mi povedlo dostat se do Prahy. Spal jsem tenkrát schovaný v nějakém náhodném domě a ráno jsem se šel zaregistrovat k ČSTB. To byla tehdejší organizace sdružující sportovce v Česku.

Další den jsem vstával v 5 ráno, abych byl v 7 na závodě. Šli jsme tenkrát z Karlína do Poděbrad. To je 50 km. Šel s námi i olympijský mistr z Mexika a různí další závodníci ze Svazu, NDR, Itálie, Rumunska nebo Polska. Z té doby mám i osobní rekord, který asi v porovnání se zbytkem, nebude nic moc. (smích) Byl jsem úplný amatér. Ten Mexičan měl náskok tak 45 minut. (smích) Úspěchy jsme pak s kolegy z Polska slavili možná až do 4 do rána.

To je skvělé! Máte z té doby i nějaké oblíbené místo v Praze?

Moc se mi líbí Kampa, ulice Nerudova a celá Malá Strana. Dále pak zahrady u Strahova a v okolí německé ambasády. Chodím tam pozorovat veverky.

A nějaký podnik, kam rád chodíte? Třeba na té Malé Straně?

Třeba Malostranská beseda. Tam rád chodím. Pak ještě restaurace Botič (podle potoka). Mají moc hezkou zahrádku a cítíte se tam úplně jako na venkově. Takový klid tam je.

Chybí Vám Praha?

Ale tak… Pořád. Praha, Česko, čeština, jídlo… Utíkám sem klidně 3-4 krát do roka.

Co z toho nejvíc?

Asi čeština a možnost si jí procvičit. Doma každý den poslouchám třeba rádio Classic Praha, takže u mě pořád zní čeština a hodně českých skladeb.

To mě moc těší. Rovnou na to navážu. Přijel jste sem na Dvořákovu Prahu. Na co se nejvíc těšíte? Je něco, co byste z programu doporučil?

Já popravdě zírám, jak moc velká špička je celý ten festival. Každý den koukám, jak je možné, že tu hrají špičkové orchestry nebo sólisté. Těším se na všechno. Zabookoval jsem si vstupenky na 14 festivalových koncertů! To budu mít za těch 10-12 dní co dělat. (smích)

Wow. 14 koncertů je dost i na festival. (smích) Zeptám se ještě – jak pracujete s ČC?

Dobrá otázka. Měl jsem velkou radost ze spolupráce s bruselskou pobočkou kolem roku 2000. Tehdejší velvyslanec byl velký nadšenec do české kultury. Stejně tak pan ředitel měl velký zájem o propagaci české kultury, takže spolupráce byla velmi plodná.

Měli jsme to štěstí a povedlo se nám čtyřikrát zorganizovat Rybovku (Česká mše vánoční), kde nám zpíval pan velvyslanec jako baryton ve sboru. Místní sbor se naučil text v češtině a sólisté byli pozvaní z Česka. Byl to moc hezký zážitek.

Pak jsme dělali Brundibára, což je dětská opera. Také jsme dělali speciální projekt pro Lidice. Byla výstava a orchestr hrál Památník Lidicím od Bohuslava Martinů.

Paráda. Co chystáte na příští rok? Ať už sám nebo s ČC…

Jako fanatik pro českou hudbu a kulturu se budu dál snažit vozit do Belgie české umělce, aby měli šanci ukázat, jak bohatá je místní kultura a jak bohaté jsou klenoty českých skladatelů, jako je např. Janáček, Martinů, Dvořák, Smetana, různí barokní skladatelé atd… Česko je v tomhle na špici, což dokazuje i fakt, že tu je nejvíce skladatelů na kilometr čtvereční! (smích)

Čím myslíte, že to je?

Myslím, že to je spojené s českou mentalitou a bohatou historií, která čítá už nějakých 500 let. Je tu velká intelektuální tradice. Podle mě má typický český občan hluboký zájem o přírodu, práci a hledání inovativních řešení. Češi jsou pracovití, chytří a velmi nadaní. Jsou tu skvělé podmínky a technické zázemí.

Přijde Vám, že má Česko dostatek studentů hudby? Takhle při pohledu zvenčí…

Já koukám, jak je možné, že místní školy fungují tak dobře. Máte tu na 450 ZUŠ a jejich systém je velmi efektivní. Je zde cítit velký zájem o výuku a hrdost, když pak člověk něco zahraje. Je tu velká konkurence, ale zároveň mnoho talentů je schopno hrát velmi brzo na profesionální úrovni, aniž by měli 20 let zkušenosti.

A v Belgii funguje převážně soukromá výuka nebo také máte ekvivalent ZUŠ?

ZUŠ máme. Je jich přibližně 200 a motivace rozhodně není taková, jako tady. Na přibližně stejný počet obyvatel ty výsledky zkrátka nemáme.

Jak Vy osobně pracujete s mladými umělci?

No, s radostí. (smích)

Je něco, co byste vzkázal nastupující generaci mladých umělců?

Tahle generace je jednoduše geniální. Když pozoruji např. Jakuba Hrůšu, sólisty jako je Špaček, Jan Mráček nebo mladší umělce, tak to je senzace. Je tu u mladých velmi cítit, že v hudbě vidí budoucnost.

Opravdu v tom oproti Belgii tak moc vynikáme?

Ano, je tu obecně velká motivace. Skoro každé město má svůj orchestr, festival nebo pořádá nějaký masterclass.

Je tedy Česko dobrým zázemím pro mladé a začínající umělce?

Absolutně. Češi mají obří potenciál všude na světě i přes velkou konkurenci.

Rozhovor vedl Jan Rek.

_______________

Daniel Glineur

*1959 Belgie

Daniel Glineur od roku 1980 vyučuje hru na housle a violu na belgických hudebních školách. Vede orchestrální i komorní hudební tělesa, především ta složená z mladých hudebníků a hudebnic. V letech 1983-1984 byl studoval na HAMU hru na housle. Byla to pro něj doba, kdy mohl zblízka poznat zemi „na druhé straně“ a objevit její bohatou kulturu a historii.

Od roku 2000 spolupracuje za podpory Velvyslanectví ČR v Belgii a Českého centra Brusel na mnoha projektech, které propagují českou klasickou hudbu v Belgii, mezi nimi je například několik uvedení Rybovy České mše vánoční. 

Kurátorskými cestami hudebních profesionálů a profesionálek do Česka podporujeme nadcházející Rok české hudby.

Děkujeme všem partnerům za spolupráci při organizaci cesty.