Jsou mladé, odhodlané, kreativní. V roce 2019 přišly s projektem pouličního automatu na umění Artmat zaměřeným na podporu talentů současné výtvarné scény. Jak? Repasované automaty (třeba na cigarety, prezervativy či svačiny) naplnily českým výtvarným uměním. Během necelých tří let se tyto originální „automaty na umění“ objevily v ulicích vybraných českých měst. V letošním roce se z iniciativy a ve spolupráci s Českými centry dostávají dál, do zahraničí jako jeden z projektů CZ PRES. Na témata vizuálního umění, udržitelnosti a spolupráce odpovídají kurátorky Josefína Frýbová (JF) a Petra Widžová (PW).
Milovník umění prochází městem a místo krabičky cigaret si ve starém automatu koupí krabičku s uměním...
JF: Přesně tak. A po otevření krabičky nalezne umělecké dílo nebo autorskou sérii od jednoho českého současného umělce.
PW: Může to být třeba série fotografií, ilustrace, malba, mini objekt nebo klidně konceptuálnější projekt. V každé krabičce je také příloha s textem o autorovi a jeho díle a informace o Artmatu.
Jak je projekt koncipován a na jakých principech funguje?
JF: Projekt Artmat je zaměřen na prezentaci současného umění a propagaci mladých českých umělců široké veřejnosti. Jeho ambicí je zpřístupnění umění širší veřejnosti, které se může stát i předmětem sběratelství. Umožňuje získání zajímavého uměleckého díla vzniklého v limitované edici. Všechna díla jsou signovaná a číslovaná a jsou připravovaná v malých nákladech. Také cena jednotlivých krabiček s uměním je navíc dostupná.
Lze tedy říci, že Artmat představuje i novou formu sběratelství?
PW: Dalo by se to tak říci. V krabičkách jsou i některé autorské série rozděleny a je potřeba je posbírat postupně tak, aby zájemce získal kompletní sérii. Je to trochu princip jako z Kinder vajíčka. Spíš nám ale jde o podporu klasičtější formy sběratelství a návratu umění zpět do každodenního života…
JF: … aby se odbourala možná bariéra vnímání a rozšířený názor, že sběratelství je do jisté míry určeno jen pro určitou sociální skupinu lidí. Artmat vytváří příležitost získat dostupné dílo od současného umělce – byť sériového a kapesního formátu. Byly bychom rády, kdyby Artmat přispěl k možnosti objevování světa současného umění.
Kde se vzala inspirace?
PW: Inspiraci čerpáme ze zahraničí, kde podobné projekty existují – např. v Německu, USA či Belgii.
JF: Zmíněné existující zahraniční inspirace jsme chtěly ale posunout dál a klást především důraz na kvalitní kurátorovaný obsah, který nám ve zmíněných projektech chyběl.
Jak (ne)snadné bylo tento projekt uvést do života?
JF: Ze začátku bylo vše velmi nejisté a přípravy ke spuštění projektu Artmat trvaly dlouho. Díky podpoře městské části Praha 10 jsme nakonec mohly realizovat první Artmat na Krymské ulici v Praze. Jsme rády, že se projekt rozjel, lidé si ho oblíbili a fungujeme tak již třetím rokem ve vícero městech v ČR a nyní i v zahraničí, díky spolupráci s Českými centry.
PW: Na přípravách edice pro ČC jsme spolu s Annou Hrabáčkovou z ČC pracovaly vÍce jak rok. Náročné bylo rozhodně vše vykomunikovat a provázat, ale také zajistit technickou stránku projektu. Zejména pak zfunkčnit všechny staré automaty – což je všeobecně největší úskalí.
V současné době je takovýto automat k vidění v Praze, Brně, Plzni a Humpolci. Chystáte další rozšíření, do Karlových Varů.
PW: A taky do Zlína. Chystáme hlavně rozšíření typů automatů a jeden bychom chtěly mít také mobilní a občas s ním zajet třeba někam na festival.
Vloni vás oslovila Česká centra s nabídkou na spolupráci. Jak jste reagovaly?
PW: Měly jsme velkou radost, protože se tím zhmotnil náš sen vyrazit s Artmatem do zahraničí, a začaly jsme hned přemýšlet, jak by se taková spolupráce mohla realizovat.
JF: Přesně. Jsme za tuto příležitost moc rády. Spojení s ČC je pro nás velkou výzvou a dalším milníkem v projektu, a zároveň skvělou možností propagace českého umění v zahraničí. Doufáme, že se Artmat dobře uvede a společně s ČC se podaří jej postupně propojit i s místní kulturní / uměleckou scénou.
Váš koncept Artmatů se stal součástí tzv. předsednických projektů, které se prostřednictvím sítě Českých center dostávají do světa. Je to první zahraniční prezentace?
JF: Ano je to tak. Už delší dobu jsme o takové možnosti přemýšlely a toto spojení nám přijde ideální.
Tbilisi, Paříž, Berlín, Milán. 4 města, 4 koncepty nebo jeden koncept pro všechna 4 města?
PW: Jedná se o jeden koncept pro všechna města. V každém městě ale bude trochu jiné složení umělců, které se bude možná ještě měnit. V Milánu se plánuje navíc propojení s umělci vytipovanými sítí místního clusteru EUNIC. Takže tam bude nabídka jinak poskládaná.
Jedním z témat předsednictví je UDRŽITELNOST. Vaše edice pro Česká centra toto zadání respektuje, vychází z něj a má navíc i dosti specifický charakter.
JF: Ano, edice pro ČC se věnuje udržitelnosti, kterou jsme chtěly pojmout z vícero pohledů. Nejde tedy jen o udržitelnost ekologickou, i když tuto rovinu jsme také zohlednily, ale výběr umělců byl záměrně volen tak, aby se ukázalo téma komplexněji. Někteří umělci se tak věnují udržitelnosti v rámci potravinové krize, bydlení ale i sociálního aspektu a udržitelnosti v rámci mezilidských vztahů.
Mezi autory jsou především ženy. Náhoda nebo záměr?
PW: Náhoda.
JF: Výběr umělců probíhal spíše podle jejich zaměření v rámci zvoleného tématu. Zastoupeni jsou zejména vizuální umělci pracující s nejrůznějšími materiály od kamene po textil.
Není ten rozptyl až příliš velký?
PW: Nemyslím si. Naopak celkově v našich edicích, které pro Artmat kurátorujeme, preferujeme rozmanitost, co se týče přístupů, médií a forem. Je tak možné ukázat různé způsoby vztahování se k udržitelnosti a zároveň šíři a komplexitu tohoto tématu.
JF: Máme rády, když můžeme ukázat i různé přístupy k materiálům a technikám. Současně každý z vybraných umělců pracoval s materiály, které jsou mu v jeho tvorbě blízké a typické. Myslím, že je to velmi zajímavé i pro veřejnost, která tak může objevovat nejrůznější současné umělecké tendence a přístupy.
Lze vůbec hovořit o udržitelném umění?
PW: Určitě má smysl hovořit o umění, které problematizuje a věnuje se různým aspektům tohoto tématu. To, jestli je a do budoucna bude udržitelné, tj. bude možné ho dále produkovat, záleží na udržitelnosti existence naší civilizace.
JF: Souhlasím. Podle mě, je to velmi komplexní problematika, kterou má smysl řešit obecně. To, že ji přenášíme i do umění, je z mého pohledu důležitým bodem pro celkové uvědomění tohoto tématu. Umění má možnost odkrývat věci, které nám nejsou zřejmé na první pohled, nebo které přehlížíme, a díky umění si je můžeme zpřítomnit. Pro mě je možná ještě důležitější fakt, že aby umění bylo udržitelné, může být současně efemérní. Ale jeho podstata je v samotné myšlence. A ta udržitelná být může.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, aby se tyto skvělé automaty s uměním dál rozrůstaly v Čechách i do světa, aby přinášely motivaci i uměleckou inspiraci, zkrátka a dobře – aby vnášely umění do našich životů.
Lenka Lindaurová je významná česká kurátorka, teoretička a publicistka specializující se na současné umění. Během své...
Nejnovější vydání newsletteru Českých center přináší novinky a zajímavosti o české kulturní diplomacii ve světě....
Česká centra vyhlašují výběrové řízení na obsazení místa koordinátora/koordinátorky pro Tchaj-pej.