„Na matematiku a fyziku mám asi mozkové buňky“, říká vědkyně Kristýna Holanová v rozhovoru pro Česká centra

Věděla jste vždycky, že budete dělat vědu?

Podle maminky jsem byla vždycky „ukecané” dítě a šla mi matematika a fyzika. Na střední škole jsem jela na tábor „Tudy cesta nevede, ale vy ji najdete“ od Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, kde byl skvělý kolektiv lidí a přednášky vysokoškolské matematiky a fyziky. S celou řadou kamarádů z tohoto tábora jsem se později potkala v prvním ročníku na „Jaderce“. I když rodiče říkají, že netuší po kom jsem, tak mě vždy ve všem podporovali.

„Ukecané dítě“ teď klidně mluví o vědě v televizi, nemám pravdu?

Ano, nedávno jsem byla s kolegou v TV pořadu Sama doma, kde jsme dostali příležitost pozvat lidi k našemu stánku na Veletrhu vědy 2022. Možnost být součástí živého vysílaní byl úžasný zážitek, i když jsem byla nervózní. Detaily se ladily i na poslední chvíli, ale všichni z pořadu byli milí a vše nám vysvětlili. Jsme teď televizní hvězdy (úsměv).

Proč je podle Vás důležité vědu popularizovat?

Říká se, že věda je komplikovaná a vědci mají „svůj jazyk”, ale i vědci z různých oborů (fyzika, biologie, chemie) si nerozumí a musí své vysvětlení přizpůsobit jako komukoliv jinému.

Uvedete nějaký konkrétní příklad popularizace vědy?

Se základním optickým mikroskopem se dnes potkal skoro každý, když pozoroval například jednobunečné organismy (prvoky) ve vodě, které jsou přibližně tisíckrát menší než mravenec. Můžete i vidět, že mají vnitřní strukturu – organely. V našich pokročilých optických mikroskopech se dokážeme podívat i na proteiny, které jsou jestě tisíckrát menší – desítky nanometrů.

Vím, že jste absolventkou Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Jak jste se dostala k výzkumu, který děláte v současné době?

Záhy jsem si uvědomila, že čistá teorie (matematika a fyzika) není úplně můj obor. Chtěla jsem dělat i něco rukama v laborce. Na „Jaderce“ jsem původně zkoumala hologramy (úplné 3D obrazy). Bohužel můj školitel odcházel z fakulty a musela jsem si najít novou laboratoř. Naštěstí, vytvoření hologramu se částečně podobá stavění optického mikroskopu a v Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR se otevírala nová vědecká skupina.

Čím se ve vašem oboru chlubíte?

Naše mikroskopy dokáží pozorovat molekuly proteinů velmi rychle a ve 3D, čímž posouváme naše pochopení biofyzikálních procesů uvnitř buňky.    

Je to běžné, že si vědkyně musí nejprve postavit vlastní optický mikroskop?

Většina vědců si mikroskopy nestaví sama, ale využívají komerční přístroje. V naší skupině je vylepšování  pokročilých optických mikroskopů hlavní náplní práce. A kdo by nechtěl mít řešení „velké skládačky“ jako náplň práce (smích).

V dubnu jste byla na rezidenčním pobytu v Českém centru Řím a mimo jiné jste v rámci stáže přednášela na několika vědeckých pracovištích v Itálii. Nechtěli si Vás tam nechat?

Navštívila jsem prestižní European Molecular Biology Laboratory (EMBL)v Římě, kde se například snaží pochopit, co děje v mozku myši, když se vyděsí. Dále jsem navštívila Univerzitu Sapienza, kde vytvářejí nové optické mikroskopy pro neurobiologii. Například, detekují změny v lidském oku, aby lékaři dokázali detekovat Alzheimerovu chorobu deset let předtím, než se reálně projeví příznaky a začít včasnou léčbu. A nabídli mi i práci.