České centrum Kyjev pracuje dál - rozhovor s Hannou Turlo

Jste divadelní režisérka. Jaké jste měla plány na únor – nebýt ruské invaze na Ukrajinu?   

Na 24. únor byla naplánovaná premiéra mé divadelní hry „Missing“ (Chybějící) v kyjevském divadle ProEnglish Theatre. Pět měsíců jsme nacvičovali hru o rodině, jak ji vnímají různé generace na Ukrajině. Hlavní postava, divadelní herec Pavel, teď bojuje v ukrajinské armádě. Z divadla se stal protiletecký kryt.  

České centrum Kyjev vás zařadilo do systému rezidencí. Co to konkrétně znamená?  

Především obrovskou podporu a možnost pracovat i nadále ve své profesi. Dostala jsem možnost najít si nové kontakty v českých kulturních institucích, dostala jsem nabídky na dlouhodobou spolupráci. Ať už se válka na Ukrajině bude vyvíjet jakkoli a já třeba brzy odjedu zase domů, tahle spolupráce bude pokračovat i poté, až válka skončí.  

V rámci rezidencí koordinuji ostatní stipendisty. To je pro mě opravdu důležité: jsem v kontaktu s ostatními představiteli ukrajinské kultury, kteří se dostali do podobně složité životní situace jako já. Oni také potřebují podporu, tak jako jsem ji nutně potřebovala já. Práce s ostatními mi dodává sílu a motivaci.  

Co přesně obnáší koordinace výstupů stipendistů?  

Minimálně jednou týdně se propojuji s účastníky rezidencí, zjišťuji, jak daleko jsou s projektem, který budou během tří měsíců realizovat. Mají dost potřeb, které se daří díky českým organizacím a partnerům pokrývat. Řešíme praktické věci – jak se zaregistrovat, kde bydlet, jak si otevřít účet v bance; řešíme i jejich koncepce, realizaci a odhad vlastních možností v novém prostředí, mediální výstupy a všechno, co díky jejich práci na české kulturní scéně vzniká.  

V současné době žijete na Valašsku. Jaké byly vaše první dojmy?  

Přijeli jsme nad ránem z Brna a vystoupili na úplném konci cesty, ve vesnici, o níž jsme netušili, že existuje. Přijali nás na statek, protože jsem s sebou přivezla nejen svou maminku, ale taky naše čtyři kočky a psa. Rozhlédla se kolem a začala se po náročné cestě uklidňovat – všechno je u vás tak podobné tomu, co známe na Ukrajině! Náš jazyk, kopečky a lesy, políčka – to všechno je mi blízké.  

Vůbec jsem ale nečekala, že na vesnici i v nejbližším malém městečku najdu tolik tvůrčích osobností. Z Brna nás vezl dobrovolník – bubeník ve slavné kapele. Naši domácí hrají oba – na elektrickou kytaru a space drum. Jejich syn vystupuje se sborem. Soused píše vlastní písně, první návštěva byla kapela z Rožnova. Na benefičním koncertu ve Valašském Meziříčí mě ohromilo, jak na jednom pódiu vystupovala mládež, sbory i skuteční matadoři české folkové scény.  

Celkově ale považuji za největší životní zkušenost, že jsem se setkala s těmito lidmi. Od začátku se mnou mluvili jako rovný s rovným. Jsem jim za jejich přístup ke mně, k mamince i obecně k životu velmi vděčná.  

Jak propojíte dosavadní divadelní zkušenosti režisérky s českým divadelním prostředím? 

Chystám se v jednom pražském divadle režírovat hru v žánru „dokumentární divadlo“ – hru ztvárňující skutečné události. Podkladem se staly rozhovory s Čechy a Češkami, kteří běžencům nabídli pomoc, především ubytování. Hra bude na tento křehký moment nahlížet ze strany nově příchozích i těch, komu se do života verval úplně nový kulturní element.  

Co z Kyjeva nejvíce postrádáte v Praze?  

Chybí mi hlavně rituály, to, co dělalo Kyjev mým Kyjevem. Po každé zkoušce v našem divadle jsme chodili v plné sestavě na kávu do kiosku přes ulici. O kafe moc nešlo, spíš o to, že jakkoli bouřlivě jsme na zkoušce debatovali o naší hře, ta věta „Jdeme na kafe?“ všechny spory uklidňovala, hru jsme nechávali za sebou a ke kiosku už přicházeli jako úplně normální známí, kteří si povídají o tom, jak se mají.

Praha je krásné město, za jiných okolností bych tady nadšeně pobíhala ulicemi a nevynechala jedinou premiéru místních divadel. Ale chybí mi tady pocit „domova“. Celý můj život zůstal v Kyjevě, a neopouští mě myšlenka na to, že začínám všechno znova, od začátku.

Prostřednictvím médií sledujeme válku na Ukrajině prakticky v reálném čase a s velkým respektem vnímáme zprávy o nezlomném hrdinství Ukrajiny čelit ruské agresi. Jsme s vámi!