České centrum Kyjev pracuje dál - rozhovor s Anastasii Artemyak

Máš bezchybnou češtinu...  

Je to tím, že do Československa jsem se dostala v roce 1988 díky svému otci. Pamatuji si, jak jsme se radili na rodinném setkání. Co budeme dělat dále, zda někam jedeme? Jestli ano, pak kam? I když jsem byla jenom dítě, otec mi dal možnost volit. Vybrala jsem Československo, protože se mi zdálo nejvíce podobné Ukrajině. Jeli jsme proto do jižních Čech.   

Po několika letech jste se však s rodiči zase vrátili domů. 

Ano, v roce 2001 se rodiče rozhodli vrátit se na Ukrajinu. Nastoupila jsem na uměleckou vysokou školu a brzy nato začala pracovat jako grafická designérka. Rychle jsem se přeorientovala na vývoj webových stránek, pak na počítačové hry. Po narození syna jsem přemýšlela, že bych dále chtěla dělat něco, co bude mít hlubší smysl. Tehdy jsem náhodou na Facebooku uviděla pozvánku na konverzační klub Českého centra Kyjev – a bylo to jasné. 

Jak se rozvinula tvá dráha v Českém centru Kyjev?  

Původně jsem administrovala web a sociální sítě. Postupně jsem se zapojila i do asistence při organizaci jazykových kurzů a kulturních akcí. Fotila jsem, dělala marketing a PR. Byla to skvělá možnost seznámit se s českými a ukrajinskými umělci a aktivisty, dozvědět se více o všech aspektech kulturní diplomacie. Postupně jsem se zapojovala do administrativních úkolů více a více, až se za mě stala asistentka kulturní diplomacie a potom i zástupkyně ředitelky ČC Kyjev.  

V jednom z rozhovorů jsi řekla, že Českou republiku stále vnímáš jako svůj domov... 

Ano. Je to jeden z důvodů proč jsem teď začala pracovat v Praze, na ústředí Českých center. Svou roli samozřejmě sehrála i válka. Nyní jsem koordinátorkou na oddělení kulturní diplomacie. Prostřednictvím projektu House of Europe pomáháme umělcům z Ukrajiny, kteří museli opustit svoje domovy a hledají útočiště v ČR. Nechceme, aby režisérky, malířky, hudebnice a básnířky pracovaly ve skladech a továrnách, ale aby se mohly propojit s kolegy v ČR a pokračovat ve své práci v oblasti kultury, aby ukrajinské umění se dále vyvíjelo, nehledě na válku. 

České centrum Kyjev mělo mnoholetou tradici výuky češtiny. 

Měli jsme pobočky ve 12 městech Ukrajiny. Výuku vedli rodilí mluvčí z ČR, nebo vysoce zkušení ukrajinští bohemisté. Prováděli jsme výuku od úplných základů až do úrovně B2. Společně s ÚJOP UK jsme, jako jediní na Ukrajině, dávali možnost složit Certifikovanou zkoušku pro cizince. Poslední pracovní den v Kyjevě jsme s kolegyněmi zrovna dokončili přípravu k další zkoušce. Bohužel, další den nás vzbudily rakety. 

Hodláte pak dál rozvíjet on-line kurzy češtiny pro občany Ukrajiny, kteří prchají před válkou?  

Ano, určitě, tyto kurzy jsou on-line a jsou zdarma. Lidé zde získají základní komunikační dovednosti češtiny, které jsou potřeba pro rychlou integraci do české společnosti. O kurzy je obrovský zájem, registrace se plní během pár hodin po zahájení. 

Je obtížné pracovat v Českém centru Kyjev – v pražském exilu? 

Není to lehké, ale cítíme neuvěřitelnou podporu od celého kolektivu ústředí Českých center. Na každém kroku nám se vším pomáhají, proto máme možnost plnocenně pokračovat plnit naše úkoly pod vedením ředitelky ČC Kyjev Radky Rubiliny. 

Jak tento přesun snáší tvé děti? 

Je to obtížné. Snažím se udělat vše, abych zmenšila ten stres, kterým děti v současné době procházejí. Pomáhá ale to, jak obyvatelé ČR ukazují svou podporu. Když mé děti vidí ukrajinskou vlajku, tak se vždy usmějí. Navštěvujeme spoustu krásných akcí pro děti, které pro uprchlíky pořádají aktivisté, organice, divadla, muzea, galerie… Snažím se dětem vytvořit co nejvíce pěkných vzpomínek. Rozumím ale, že obludnou tvář války nikdy nezapomenou. 

Myslíme na celou tvou rodinu… 

Děkuji, moc si toho cením. Moje mamka žije ve vesnici Pasična (Okres Baryšivka) vedle Kyjeva. Je to na linii fronty. Každá ukrajinská rodina má nyní svou tragédii. Někteří museli opustit své domovy a příbuzné, jiní zase každou noc tráví v úkrytu. Každý nový den může přinést zprávu o smrti blízkého člověka, nebo zničení domova. 

Prostřednictvím médií sledujeme válku na Ukrajině prakticky v reálném čase a s velkým respektem vnímáme zprávy o nezlomném hrdinství Ukrajiny čelit ruské agresi. Jsme s vámi!