Ondřej Kundra pro Ukrajinu

"KNIŽNÍ ARSENAL“ 

Na Západě se dnes na Ukrajinu buď zapomnělo, nebo o ní převládá obraz jako o zkorumpované, nefunkční zemi. Myslí si to i řada českých politiků, poslední návštěva jakéhokoliv českého premiéra v Kyjevě byla před mnoha lety, od té doby nic. Jde o pozoruhodný nezájem. Bezpečí a prosperita Ukrajiny je v našem národním zájmu, častější komunikace českých politiků s ukrajinskými protějšky by byla i výrazem solidarity těžce zkoušené zemi. Když jsem se před měsícem procházel ulicemi Kyjeva, mluvil s řadou místních lidí, styděl jsem se, že českým politickým elitám je Ukrajina lhostejná. Ano, reformy zpomalily, s proevropskými politiky se v Kyjevě dostali k moci i různí místní šíbři, kteří se snaží nahradit dřívější zkorumpované oligarchy. Zápas o svobodnější, prozápadní Ukrajinu je klopýtavý, některým lidem po Majdanu dochází energie a nadšení ho dál vést. I v tomhle směru je důležité Ukrajincům připomínat, že nám na nich záleží. Známe to z komunismu, dodává to sílu vytrvat. V době, kdy jsem byl na Ukrajině, byl schválen protikorupční soud. Jak víme z Česka, boj proti zneužívání moci je složitý a i nám trvalo dlouho, než jsme se do něj vůbec pustili. Výchozí podmínky jsme přitom měli jednoduší: v minulosti nás nezkosil po milionech Stalinem řízený hladomor, jsme blíže dlouhodobě svobodným zemím, jsme bohatí. I tak se tu leccos neuvěřitelně vleče. Je samozřejmě třeba chtít po Ukrajině změny, ale v rozumných a realistických proporcích. A čistě osobní poznámka. Jako vždy mě nadchnul Kyjev, živé město plné kaštanů, chrámů a písečných pláží u nespoutaného Dněpru. Každý víkend zde uzavírají hlavní třídu pro auta, lidé korzují, baví se spolu. Když se v Praze mělo jednou v roce uzavřít kus nábřeží, byl z toho poprask a logisticky jakoby to nešlo zvládnout. To zase až někdo bude říkat, jak jsou Ukrajinci zaostalí. 

Kyjev 2018