Ivo Bystřičan pro Ukrajinu

OZVĚNY MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DOKUMENTÁRNÍCH FILMŮ V JIHLAVĚ 

Radši bych mluvil obrazem než textem. Celou dobu jsem totiž fotil nejroztodivnější kombinace žluté a modré ve veřejném prostoru. Jakoby jiné barvy došly. Most má modré zábradlí, ale žluté příčky. Lampa na ulici má žlutý stožár, kryt žárovky je modrý. Auto je celé žluté, ale dveře má modré. Na každé ulici jsou takových úkazů desítky. Modrá střecha, žluté rýny. Modré dveře, žlutá klika. Jak se dá se dvěma barvami vyhrát. Jakýsi betonový sokl je modrý, ale oprýskal a v nejrůznějších mapách teď prosvítá žlutá podkladová barva. Velice rafinované, jak natěrač pracoval s konceptem času a nechal ho navždy tvořit abstraktní tvary v barvách Ukrajiny. Pro mě je Ukrajina právě taková. Neustále se přede mnou mění a vytváří nové a nové obrazce. Cosi oprýská a objeví se něco nového. Nová kontura v myšlenkách, nové reliéfy úvah. Při každé mojí návštěvě Ukrajiny prosvitne něco, co předtím ne. Tentokrát je to pro mě vzájemnost lidí, když přemýšlím, co dělá zemi zemí. Ty barvy to přece jenom nejsou. Kdyby rýny byly zelené a lampy červené, Ukrajina by nebyla o nic míň Ukrajinou. Jdu  kolem Dněpru tady v Chersonu kolem skrovných sousedství a myslím na to, že jenom vzájemná solidarita, úcta, vstřícnost, ať už k sousedovi vedle nebo ta abstraktní k někomu neznámému – ale i navenek, nejenom v kmeni lidí pomalovaných stejnou barvou – dělá stát místem k životu. A že to začíná u každého z nás a že to nemůže zařídit ani nařídit ani vláda, ani podnikatelé, ani mezinárodní instituce. Na Ukrajině tu touhu po vzájemnosti cítím a pouliční hry modré a žluté jsou snad jejím symbolickým rámcem.

Užhorod 2016