Výtvarnice, ilustrátorka a režisérka.
"KNIŽNÍ ARSENAL“
Ukrajinu jsem znala především z literatury – z knih Jana Drozda – mého dědečka. Žil tady od roku 1922, kdy se se svými rodiči v sedmi letech přestěhoval do Užhorodu, a zůstal do roku 1939. Na Ukrajině se také poznal s mou babičkou, oba působili jako učitelé v Užhorodě.
Dědeček své vnučky, mě a moji sestru, na konci devadesátých let pozval na cestu po jeho stopách na Ukrajině, nemohla jsem, učila jsem se na státnice.
Když mě ředitelka Českého centra v Kyjevě Lucie Řehoříková pozvala na Ukrajinu, těšila jsem se. Nikdy jsem tam nebyla a měla jsem trochu pocit nesplaceného dluhu. Ukrajina v mých představách byla pořád jako z dědečkova románu "Dlouhá noc". Chudá, ospalá, poetická... Bohem zapomenutý kus země. A na druhé straně Majdan...
Kyjev mě ovšem zaskočil. Architektonický skvost, město plné života, energie, svobody, kterou si pamatuji z Prahy v devadesátých letech. Přátelská, ale profesionální nálada skvělého Arsenalu, knižního veletrhu, právem označovaného jako Frankfurt východu. Undergroundová hospoda. Hlavní bulvár bez aut po celý víkend. Život a hravost. Jaká je Ukrajina ve skutečnosti, nevím, na to jsem zde byla opravdu krátce. Co ale vím určitě, že se chci vrátit! Cítila jsem se tu totiž jako doma.
Kyjev 2018
