On-line přednáška o češtině: Pohlodko dobíhá Danilović.

• Přednáška bude vysílána v českém jazyce přes platformu Zoom ve čtvrtek 26. 9. 2024 od 18:00 (CET).

Mluvnický rod (mužský, ženský, střední) je pro každé české podstatné jméno povinnou kategorií. To se týká i jmen přejatých z cizího jazyka. U jmen osob a chovných zvířat může uživatel jazyka (autor i adresát) ocenit soulad rodu s pohlavím. Jednou z cest, jak ho dosáhnout, je přechylování.

Přechylováním rozumíme tvoření slov, při kterém vznikají podstatná jména jiného rodu: nejčastěji jména rodu ženského ze jmen mužských, méně často opačně. Někdy se za přechylování považuje i tvoření jmen rodu středního, ať už ze jmen ženských, nebo mužských.

Přechylují se jména osob nebo zvířat, u kterých považuje mluvčí za potřebné specifikovat pohlaví, případně nedospělost. Tyto pojmenovací potřeby se mění s vývojem společnosti a se změnami chovaných zvířat.

Pravidelné tvoření ženských protějšků k mužským u názvů osob se někdy zdůvodňuje požadavkem společenské korektnosti, vyvážením společenského postavení. Skutečnost není tak jednoznačná, protože existuje podstatný rozdíl mezi názvy společenských rolí (profesí, hodností, funkcí) a názvy jejich nositelů (prezident – funkce daná ústavou;prezidentka – konkrétní osoba zastávající funkci).

Téma se týká i přechylování ženských příjmení. Pro komunikaci není vždy prvořadé, zda forma příjmení vyjadřuje pohlaví nositele. Záleží i na užívání příjmení spolu s jednoznačným prvním jménem (Jana Běhounek), s přechýleným titulem (inženýrka  Caró). Zásadní je, zda je jméno přizpůsobeno českému skloňování, aby bylo možno vyjadřovat koncovkami náležitý pád.

Čeština jako flexivní jazyk dokáže do jisté míry nahradit nepřítomnost informace o pohlaví označované osoby. Pádová nejasnost ovšem zásadně ohrožuje samu podstatu dorozumění.

O každém z těchto hledisek gramaticko-lexikálního jevu se zájemce dozví aktuální informace doložené jazykovým materiálem.

Doc. PhDr. Miloslav Vondráček, Ph.D., je jazykovědec-bohemista se zaměřením na sémantickou morfologii, větnou syntax, slovotvorbu, lexikologii, stylistiku, korpusovou lingvistiku a filosofii jazyka. Jako vědecký pracovník působí na Oddělení gramatiky a Oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR v Praze., současně přednáší na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Je autorem mnoha kapitol současných velkých gramatik spisovné češtiny a řady hesel vznikajícího elektronického slovníku současné češtiny. Ve slovanském prostoru publikuje i řady odborných článků ze všech zmíněných oblastí bohemistické lingvistiky.