Rozhovor s autory výstavy Identita – příběh českého grafického designu

Partnerem výstavy jsou mimo jiné Česká centra a zastupitelské úřady, jejichž prostřednictvím se projekt představí v zahraničí. V současné době je výstava do konce června k vidění v Českém centru Londýn, poté se přesune do Českého centra v Tchaj-peji nebo Tokiu a následně i do Hongkongu.

Linda Kudrnovská, teoretička designu, působila v letech 2002–2012 jako šéfredaktorka časopisu Typo zaměřeného na grafický design, typografii a vizuální komunikaci. Pravidelně přispívá do řady evropských periodik věnujících se designu, je porotkyní mezinárodních soutěží a dlouholetou členkou předsednictva mezinárodní typografické organizace ATypI.

Filip Blažek je renomovaný český kurátor a designér, který se dlouhodobě věnuje prezentaci českého grafického designu na mezinárodní scéně. S jeho jménem je spojena řada projektů, které představují český design ve světovém kontextu. 

Projekt Identita propojuje výstavu, film, televizní cyklus i knihu. Jak vnímáte sílu tohoto propojení napříč médii? Otevírá podle vás publiku nové možnosti, jak vnímat význam a tradici oboru grafického designu?

LK: Propojení jednotlivých médií bylo naším záměrem od samého začátku, protože právě díky němu je možné odvyprávět příběh českého grafického designu širokému spektru recipientů – od nadšených laiků po odborníky. Jednotlivá média zprostředkovala příjemci adekvátní výseč tématu – televizní divák nemusel opouštět pohodlí vlastního křesla, a ten, kdo se chtěl ponořit do tématu detailněji, mohl navštívit výstavu a koupit si monografii.

Jednotlivá média se navíc dobře doplňovala a představila konkrétní segmenty grafického designu adekvátním způsobem. V knize sice najdete například kapitolu o digitálním designu, ale na obrazovce se tohle téma představuje přece jen o něco lépe.

Výstava se českému publiku s úspěchem představila na přelomu roku v Muzeu Kampa. Zaznamenali jste v ohlasech návštěvníků nějaký konkrétní exponát nebo příběh, který je obzvlášť zaujal?

FB: Mezi nejpopulárnější exponáty patřily určitě prosvětlené informační panely z pražského metra. Návštěvníci si uvědomili, že za nimi stojí konkrétní lidé a že jejich vzhled i funkce odrážejí dobu vzniku.

LK: Oblíbené byly třeba také makety československých vlajek, které demonstrovaly, že by se vizuální  cesta československé a později české státnosti mohla vyvíjet zcela jinak, kdyby porota soutěže v roce 1920 vybrala jinou vlajku.

Co pro vás osobně znamená výstava Identita? Je v ní něco, co je vám obzvlášť blízké – ať už po profesní, nebo osobní stránce?

FB: Já jsem vnímal výstavu jako velkou šanci ukázat, že český grafický design má kontinuitu, hloubku a často i světovou úroveň. A současně, že má smysl o něm mluvit nejen jako o estetickém, ale i kulturním a společenském fenoménu. Bavilo mě i to, jak jsme na výstavě kombinovali díla ikonická s díly takřka neznámými.

Výstava Identita se v rámci spolupráce s Českými centry vydává na kulturní cestu napříč kontinenty – od Londýna přes Tchaj-pej až po Tokio. Jak podle vašich zkušeností reaguje zahraniční publikum na český grafický design? Čím je pro něj specifický nebo překvapivý?

FB: Myslím, že český design působí autenticky. Nechlubí se velikášstvím, ale často překvapí důvtipem, kvalitní typografií, nebo nadhledem, ironií a humorem.

LK: Zahraniční publikum bývá překvapené, kolik zajímavých věcí vznikalo v Československu i v době, kdy byly technické a vyjadřovací možnosti výrazně omezené. Jsou překvapeni, že i v nesvobodné době dokázali někteří tvůrci navzdory režimu vytvářet nadčasová díla. Překvapením ale také může být, že úroveň současného českého grafického designu je kvalitativně naprosto srovnatelná s tím západoevropským a v mnoha oblastech – jako je třeba knižní úprava nebo tvorba písma – ho často předčí.

Jaké bylo přijetí výstavy v Londýně? Splnilo vaše očekávání? Co vás překvapilo nebo potěšilo?

LK: Potěšil nás zájem o vernisáž výstavy, kdy výstavní prostory opravdu praskaly ve švech. Přišli nejen obvyklí zájemci o aktivity ČC, ale i široká grafická komunita. Zájem o výstavu následně povzbuzovaly doprovodné programy, na nichž se podíleli i významní designéři z ČR i Londýna.

V rámci své dosavadní praxe jste se podíleli na řadě projektů. Čím se práce na Identitě lišila od těch předchozích?

FB: Byla to práce pro čtyři různá média – televizi, výstavu, publikaci a film – a zároveň práce mezioborová. To vyžadovalo velkou otevřenost, ochotu ke kompromisu a schopnost komunikace s různými typy odborníků. Navíc šlo o projekt iniciovaný zdola, bez institucionálního zadání, což nám dalo svobodu, ale také velkou odpovědnost.

Co by si podle vás měli ze zahraniční prezentace výstavy odnést návštěvníci, kteří nemají hlubší kontext o české vizuální kultuře?

FB: Podle mě by si návštěvníci měli uvědomit, že grafický design není jen estetický, ale do značné míry i kulturní a společenský fenomén. Že český design má své příběhy, které odrážejí naši historii, mentalitu, i způsob myšlení. A také to, že za vizuální kulturou je vždy komunita konkrétních lidí.

LK: Já doufám, že si odnášejí zařazení České republiky na pomyslnou světovou mapu kvalitního grafického designu. Grafický design, typografie a tvorba písma jsou skutečně jednou z našich významných soft powers a designovou diplomacii bychom jako země měli využívat v daleko širším měřítku. Česko není jen křišťál, pivo a Krteček.  

Jak by podle vás měla v ideálním případě vypadat budoucnost prezentace českého grafického designu v zahraničí?

LK: Měla by se zaměřit právě na bourání stereotypů. Všichni trochu poučení zájemci o obor v zahraničí budou znát Alfonse Muchu, proto je třeba rozšiřovat povědomí o kvalitě českého grafického designu, jak toho historického, tak současného.

FB: V ideálním případě bychom měli pracovat na dlouhodobé strategii, ne jen na jednorázových výstavách. Spolupracovat s kurátory v zahraničí, budovat sbírky, podporovat překlady klíčových textů. A hlavně: vyprávět příběhy – nejen o tom, co jsme vytvořili, ale proč a jak. To je, myslím, cesta, jak český design skutečně představit světu.