Amálie a Matěj o stáži v Českém centru Sofie

S Matějem jsme odjakživa věděli, že během studia na vysoké škole chceme vyjet do zahraničí. Protože kdy jindy bude lepší příležitost takto vycestovat, ještě k tomu s finanční podporou programu Erasmus+. V rámci studia na Vysoké škole ekonomické v Praze jsme tedy oba této příležitosti využili a ve třetím ročníku vyjeli. Já na studijní pobyt do přístavního města Le Havre ve Francii a Matěj na zcela opačnou stranu, do hlavního města Ázérbájdžánu, Baku.

Ještě před samotným odjezdem na studijní pobyt jsme oba věděli, že naše bakalářské studium budeme muset kvůli účasti na Erasmu prodloužit. Na našem oboru Arts management nám totiž ze studia na zahraničních univerzitách zpravidla uznávají pouze anglický jazyk.

Po našem návratu zpět do Prahy nám do konce studia zbýval rok a půl, tedy poměrně dlouhá doba na to, dokončit pár zbývajících předmětů. Vedle studijních pobytů je v rámci Erasmus+ také možné vyjet na pracovní stáž, což jsme dlouhou dobu vůbec netušili. Na našem oboru se jednalo například o stáž v některé ze zahraničních poboček Českého centra, a tak jsme si začali pohrávat s myšlenkou, že bychom mohli zkusit to. Ihned jsme se pustili do hledání a nejvíce nás zaujala Česká centra Athény, Sofie a Tbilisi. Po kontaktování daných center (a vlastně i poměrně náhodou) vyšlo České centrum Sofie.

S Matějem jsme měli obrovskou radost, těšili jsme se na nové zkušenosti, a hlavně na poznání pro nás zcela neznámé, a přitom tak blízké země. Do Bulharska jsme přijeli s nulovým očekáváním a pár základními znalostmi. Najít ubytování pro nás byl trochu oříšek, jelikož ani jeden neumíme bulharsky, natož cyrilici, a tak jsme sáhli po jistotě a ubytování si zařídili přes platformu Airbnb v centru města Sofie. Pár dní po našem příjezdu jsme se seznámili s našimi kolegy a ředitelkou Českého centra Sofie, kteří nás velmi mile uvítali. Pracovní stáž spočívala v pomoci při organizaci akcí Českého centra, v tvorbě obsahu pro sociální sítě a dalších souvisejících aktivit.

 Po několika dnech v Sofii jsme věděli, že jsme vybrali správně. Střet západu a východu je ve městě na první pohled viditelný, a to nás právě zaujalo a bavilo. Křivé chodníky, občas polorozpadlé domy, všude trčící kabely, ale zároveň pozoruhodné památky obklopovala moc příjemná a uvolněná atmosféra, kdy i ve všedních dnech to v centru města vypadalo, jako by byl víkend. Bulhaři totiž nikam nespěchají, a navíc jsou moc milí a přívětiví. Sofie je plná skvělých zajímavých podniků a restaurací za velmi přijatelné ceny (jídlo v moc dobré restauraci nás průměrně vyšlo na 14 leva, tedy přibližně na 180 korun). V pekařství nedaleko našeho ubytování jsme objevili ten nejlepší čerstvý chleba, který jsme kdy ochutnali, chodili na velký zeleninový trh pro výbornou (a velmi levnou) zeleninu, nakupovali v second handech, kterých je po celé Sofii mraky, a hlavně navštěvovali různé kulturní akce. Sofii jsme si zkrátka velmi rychle zamilovali.  

Práce v Českém centru byla hodně různorodá. Během čtyř měsíců jsme měli možnost stát se součástí nejrůznějších menších, ale i mezinárodních projektů a pochopit princip fungování Českých center. Zúčastnili jsme se například zahájení největšího bulharského filmového festivalu v Kulturním paláci nebo přednášek mezinárodního symposia Melba festival, kde vystoupilo i české grafické Studio Najbrt. Díky stáži jsme si uvědomili, jak důležitou úlohu Česká centra v zahraničí zastupují a jaká všechna agenda pod ně spadá. Nejedná se pouze o prezentaci české kultury v zahraničí, ale také o propojování uměleckých sfér, podporu místních kulturních projektů, vytváření prostoru pro českou komunitu a umělce v zahraničí, a především o posílení vztahů v zemi působnosti.

Stáž byla velmi flexibilní, což nám poskytlo hodně prostoru pro cestování a poznání bulharské kultury. V tomto ohledu se pro nás jednalo o značně rozdílnou zkušenost než předchozí studijní pobyt. Shodli jsme se, že na studijním pobytu je to spíše o poznávání kultur ostatních zahraničních studentů, zatímco během stáže jsme se mohli zaměřit pouze na navštěvovanou zemi a poznat ji za poměrně krátkou dobu více do hloubky. Díky flexibilitě práce a například i pracovnímu výjezdu do historického města Stará Zagora, jsme měli spoustu příležitostí poznat Bulharsko jako celek a pochopit, o jak moc rozmanitou zemi se jedná. Stihli jsme toho navštívit opravdu hodně, několik dní jsme cestovali po pobřeží od města Burgas až po Varnu, prošli se po hoře Vitosha a kolem úchvatných Seven Rila Lakes v nadmořské výšce přes 2 000 m, navštívili dechberoucí památník Buzludža (který si poté Matěj vybral jako téma své bakalářské práce) a mnoho dalšího. Cestování po Bulharsku nás nadchlo – objevili jsme nádherná místa, o nichž jsme neměli tušení, že se něco takového v Bulharsku nachází. Cestování navíc bylo cenově velmi dostupné a s ohledem na období bylo všude minimum turistů.