S Karolínou Netolickou o výstavě Glimpse into the Dark ve Vídni

Do Českého centra Vídeň přivážíte výstavu Glimpse into the Dark, kde představíte také dva nové obrazy. Je to Vaše první sólová výstava v zahraničí. Jaké místo má vídeňská výstava v širším kontextu Vaší tvorby?

Na výstavě ve Vídni bych chtěla představit svou práci v průřezu pěti let. Budou zde k vidění obrazy se silným zaměřením na narativní složku mojí tvorby s tématickým fokusem na lidský versus mimolidský svět, nesoucí v sobě jisté hranice či zdánlivě neviditelná rizika způsobena monologizací dialogu mezi těmito světy.

Pro Vaše dílo je typický suchý pastel a velké formáty. Pracujete s plasticitou a s texturami látek a předmětů. Na výstavě v pražské BOLD Gallery letos na jaře byl kromě obrazů zastoupen i objekt. Jak důležitý je pro Vás fyzický kontakt s plátnem a práce s detailem? Pomáhá Vám to přiblížit se světu, který tvoříte?

Fyzický kontakt s plátnem a práce s detailem je pro mne zásadní. Proces roztírání pigmentů rukama přímo na plátno mi umožňuje zakoušet tvůrčí děj více hapticky až sochařsky, což je pro mne nezbytné k větší míře přesnosti a věrnosti či pravdivosti přenosu myšlenky na plátno. Zaujímám tak menší distanční stanovisko ke světu, který vytvářím.

Leitmotivem výstavy je tma, která ve Vašem díle hraje klíčovou roli. Může působit tísnivě, ale zároveň je hraničním místem, odkud může vzejít světlo, je to tak? Evokuje tedy i naději?

Ano, tma hraje v mých obrazech klíčovou roli. Pojímám ji jako jakousi možnost, prostřednictvím které se může zrodit světlo. Je tedy určitým podkladem pro vyvstání naděje. Zároveň je pro mne tajemným elementem, skrz nějž se věci mohou zdát jiné, než ve skutečnosti opravdu jsou.

Ve Vašich obrazech figuruje téma nevyřčeného – ať už doslovně skrze postavy bez úst, nebo jako více či méně skrytá hrozba, na kterou postavy nedokážou reagovat. Je to určitá analogie na problémy s komunikací v současném světě?

Ano, jedná se o určitou analogii s monologizací dialogu v současném světě. Neboť komunikace začíná být destruována tím, že se odehrává prostřednictvím různých digitálních médií, čímž exponenciálně narůstá vzdálenost mezi oběma komunikujícími stranami. Vztah obou stran se tímto vzájemným oddalováním proměňuje. Mizí vzájemnost. „Já“ už nevnímá druhou stranu jako své „Ty“, ale pouze jako zvěcněné Ono, což velmi silně pociťuji nejen ve vztahu mezilidském, ale i ve vztahu člověka a přírody.

Vztah přírody a člověka stojí v popředí Vaší tvorby a často vycházíte z filozofie. Které směry nebo osobnosti vás nejvíce ovlivňují?

Z počátku mne nejvíce ovlivňovala četba knih od rakouského zoologa Konrada Lorenze, který byl zakladatelem vědního oboru etologie. Zabýval se tedy chováním živočichů, zejména pak hus divokých, které často srovnával s chováním lidským. Dalším inspiračním zdrojem v rovině vědecké literatury pro mne je například futurolog James Lovelock nebo italský fyzik Carlo Rovelli. V obrazech, v nichž se hodně věnuji neviditelným rizikům kolem nás nebo i určité plasticitě či tekutosti dnešního světa, jež je mnohdy zapříčiněna neustálým informačním tokem, se nechávám inspirovat četbou knih se socio-ekologickým zaměřením. Jedná se například o knihy od korejsko- německého filosofa Byung-Chul Hana nebo o knihy od německého sociologa Ulricha Becka, Zygmunta Baumana či Ericha Fromma. Z českých filosofů mne v mnohém myšlenkově formovali například Václav Bělohradský, Miroslav Petříček či Erazim Kohák. Četba je však pro mne jen jeden z inspiračních zdrojů. Dalším stejně důležitým inspiračním vodítkem je pro mne každodenní vynacházení se v situacích a nejvíce pak příroda.

Pojďme se na chvíli přesunout do současného světa. Je vůbec ještě možné ponořit se do soustředěné práce a nenechat se rozptylovat všudypřítomnými informacemi?

V současné době je myslím poměrně těžké ponořit se do soustředěné práce a nenechat se rozptylovat všudypřítomnými informacemi bez pocitu, že se tak člověk stává jakýmsi ignorantem okolního vnějšího světa a pobývá tak nějakou dobu v jakémsi odklonu od tzv. žitého světa. Pro mne je v tomto ohledu zásadní pobyt v přírodě, kde člověk doslova může najít místo svého vlastního pramene, skrze který nachází sám sebe. Tím se dostává k pocitu zakoušení vlastního bytí, kterého je v takové chvíli jakoby mnoho a člověk je tak schopen zažít intenzivně pocit štěstí. Tento pocit si pak často zpřítomňuji tvorbou v ateliéru, nejčastěji kresbou míst, na kterých jsem se ocitla a která jsem doslova prožila. Místa jsou pro mne v obrazech stejně důležitá jako figury, jež jsou do nich zasazeny.

Můžete prozradit, na čem aktuálně pracujete?

V současné době pracuji na obrazech, ve kterých začíná být mnohdy tma nahrazována mlhou. Mlha je pro mne daleko více znejišťující než tma. Ve tmě je možné se ještě rozkoukat. Mlha více pohlcuje. Lidská těla, jež jsou v současné době přítomna v mých obrazech, již nejsou oděna, nýbrž zcela obnažena a propojena s přírodou. Srůstají se stromy a nechávají se při svém zrání, které pojímám jako ekvivalent stárnutí, pokrývat strukturou lišejníků a hmyzu, jež chápu jako živou tkáň přírody. Kompozice vytvářím méně teoreticky zatížené, více intuitivně a pocitově s přihlédnutím k jakési lyrizující intimitě, která v mojí současné tvorbě hraje velmi důležitou roli.

Děkujeme za inspirativní rozhovor a těšíme se na viděnou ve Vídni!

Výstava Glimpse into the Dark bude k vidění v Českém centru Vídeň od 28. 9. do 20. 10. 2023. Výstavu v Českém centru Vídeň získala jako Cenu Českých center v rámci Ceny kritiky za mladou malbu. 

Vernisáž výstavy za účasti autorky proběhne 28. 9. v 18:30 v ČC Vídeň. Více informací o výstavě najdete zde.