Českou image ve světě spasí kultura

Kultura a věda budou hrát po covidové době v prezentaci Česka zásadní roli. „Bude nutné posílit obraz naší země v zahraničí, znovu navázat intenzivně kulturní výměnu a do přípravy kulturních aktivit zapojit i mladou generaci,“ zdůraznil Petříček.

Podle vedoucí Katedry evropských studií IMS FSV UK Elišky Tomalové je kulturní diplomacie zásadní složkou veřejné diplomacie státu. Přispívá k navazování vztahů v mezinárodním prostředí a také k tomu, jak jsme v zahraničí vnímáni. Jenže Česko ji neumí dostatečně využít. „Je mi líto, že nemá v české zahraniční politice víc místa a pozornosti a je stále vnímána jako periferní oblast n a š e h o vnějšího působení,“ zdůraznila pro LN. Situace, jako je ta současná covidová, podle ní ještě více odhaluje potřebu dobrých vztahů a silných vazeb v mezinárodním kontextu, které by právě kulturní diplomacie mohla posílit.

I přes občasné přehlížení této disciplíny si kultura v době covidu cestu na povrch sem tam našla. „Kdybych ale měla vyzdvihnout jeden projekt, uvedla bych Noc literatury, sérii veřejných čtení, kterých se každoročně účastní několik evropských i mimoevropských měst. Skvělý český nápad, který se prosadil i v širším mezinárodním prostředí,“ shrnula Tomalová.

Literatura obohatila v době covidové izraelsko-české vztahy: letos vydaná kniha Záhadné pouto, věnovaná výjimečnému vztahu mezi českým a židovským národem, připomněla obnovení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi, ke kterému došlo v roce 1990. Podle autora knihy Roberta Řeháka, zvláštního zmocněnce pro holokaust, mezináboženský dialog a svobodu vyznání, existuje záhadné pouto mezi oběma národy již více než tisíc let. „Nedokázal jej díky mnoha statečným lidem zničit ani antisemitismus, ani nacistický nacionalismus a ani komunistický režim,“ uvedl. Nadstandardní vztahy s Izraelem, budované právě na kulturním dědictví, vyústily v únoru i v dar vakcinačního premianta Česku v podobě pěti tisícovek dávek očkovací látky Moderna.

O dobré jméno Česka se postarala loni i architektura, rok 2020 byl vyhlášen rokem Adolfa Loose, od jehož narození uplynulo 150 let. Česká centra se do oslav zapojila výstavou Loos and Pilsen, která se přes síť center šířila od Tel Avivu přes New Yorku až do Vídně.

Že českou kulturu nereprezentují jen stálice typu Antonína Dvořáka, Franze Kafky či Miloše Formana, dokazuje i nejnovější počin opět v izraelském Českém centru, jež vsadilo na české selky a sedláky. Tedy přesněji řečeno na jejich zdobné oděvy. Od března jsou tam k vidění bohatě vyšívané a propracované lidové kroje z celého území České republiky.

Jihokorejský Soul zase chystá od června ukázat českou loutku. Výstavu Tajemství dřevěné loutky s podtitulem České marionety inicioval velvyslanec v Korejské republice Gustav Slamečka u příležitosti 30. výročí navázání diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi. Na realizaci se podílí České centrum Soul. Výstava se uskuteční v Historickém muzeu města Soulu.

„Představí české loutkářství v celé jeho rozmanitosti od kočovných loutkářů 19. století přes spolková a rodinná loutková divadla po jeho současnou moderní podobu a je doplněna řadou interaktivních prvků a filmových záznamů,“ řekla LN Simona Chalupová, ředitelka Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, které se na pořádání výstavy spolupodílí. Zvláštností výstavy je, že bude instalována na dálku v případě, že okolnosti nedovolí českým kurátorům cestu do Soulu. Ti korejští pak budou exponáty instalovat pod dohledem českých kolegů během online spojení.

I přes svízele, které covid kulturní diplomacii způsobuje, se tak daří udržet povědomí o Česku lehce nad vodou. Hlavní chvíle ale tvůrce české image teprve čeká. Má se jí stát předsednictví České republiky EU ve druhé polovině roku 2022. Podle Petříčka se Česko i v kulturní diplomacii soustředí na dvě stěžejní témata: lidská práva a udržitelný rozvoj. „Chceme se zaměřit na prezentaci ve všech členských státech v EU,“ uvedl. Chystané projekty nicméně stále halí mlha – a stejně tak finance, jichž nebude nadbytek.