Udržitelnost (2022)
Udržitelnost. Procesy životně důležité pro zachování lidské existence, ekosystému či kultury pro další generace a zároveň téma, které je často skloňováno zejména ve spojení s environmentální problematikou. Ta v mediálním prostoru rezonuje v posledních letech především v souvislosti s hesly jako je klimatická krize nebo green deal a jako taková se přirozeně stává důležitým tématem umělecké tvorby současných autorů.
Udržitelnost vnímáme především jako hledání cest, jak vést společenský i hospodářský vývoj takovým směrem, aby mohlo být zároveň zachováno životní prostředí v podobě, která umožňuje plnohodnotný život, aniž jde na úkor jiné entity.
Projekt Artmat & Česká centra podrobuje průzkum udržitelnosti a její odraz v současném evropském umění jakožto komplexní problematiku reflektující míru odolnosti procesů, které vedou k zajištění další existence na tomto světě – a to včetně společenských principů, aktuálně tolik diskutovaných v souvislosti s udržitelností politických a ekonomických celků, potažmo kultury jako takové. Edice vznikla při příležitosti předsednictví ČR v Radě EU v roce 2022.
Fotografka a vizuální umělkyně. Absolvovala ateliér ilustrace a grafiky vedený prof. Jiřím Šalamounem na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Její tvorba je primárně spjata s instalací, fotografií či performancí. Věnuje se galerijní a pedagogické činnosti, ale také arteterapii a psychoterapii. Má za sebou řadu výstav, publikací i kurátorských zkušeností, opakovaně byla mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého; v roce 1999 reprezentovala Českou republiku na mezinárodním bienále v Benátkách. Mezi lety 2002 až 2011 vedla Ateliér nových médií 2 na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve východních Čechách organizuje v Galerii Kabinet Chaos celoroční výstavní, vzdělávací a kulturní program.
Pro projekt autorka vytvořila sošku Venuše a její potřeby, inspirovanou Věstonickou venuší – paleolitickou soškou vnímanou ve své době jako ideál ženství. Venuši můžeme chápat také jako alter ego umělkyně, do nějž promítá svou vizi ženství, spojení s přírodou a jejími živly, kreativitu, mnohost, hravost, či sexualitu.
Vizuální umělkyně. Pracují spolu jako autorská dvojice od roku 2014, kdy se setkaly na společné výstavě Netlač řeku, teče sama v pražské galerii Berlínskej model. Autorky jsou absolventkami ateliéru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, přičemž obě podnikly mezioborové stáže – Fastrová v ateliéru sochařství a Pošová v ateliéru animace. Obě autorky spojují témata věnující se vztahu mezi přírodou a kulturou, dopadem lidské existence na zvířata a přírodu, a také je fascinuje symbol hada. Své projekty často staví na principech recyklace a udržitelnosti, tedy na uvědomělém přístupu k výběru materiálů a jejich následné zpracování.
Pro projekt si autorky vybraly jako ústřední motiv text Life finds a way. Jedná se o výrok z kultovního hollywoodského filmu Jurský park (1993, r. Steven Spielberg), který autorky od začátku své spolupráce používají jako jakési motto. Lze jej vnímat jakožto symbol životní cesty nebo naději, že si příroda a živé bytosti vždy najdou cestu jak přežít, a to i v těch nejnáročnějších podmínkách.
Ilustrátorka a vizuální umělkyně. Absolventka ateliéru ilustrace na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Během studií absolvovala stáž v ateliéru sochy a rok se věnovala malbě na pražské Akademii výtvarných umění. Vystavuje samostatně i v rámci kolektivních prezentací, vytvořila také řadu autorských knih. Pozornosti se dostalo její bakalářské práci Metanoia – sérii secondandových mikin s ručně vyšívanou ilustrací, jíž odkazovala ke kritice fast fashion a dalším problémům současnosti. S tématy udržitelnosti, etiky či vzájemnosti pracuje ve svých mnohovrstevnatých dílech a instalacích, typických svou poetikou a snoubících v sobě zájem o materiál, ilustraci i řemeslo.
Pro projekt autorka vytvořila sérii nášivek z deadstock materiálu s autorskou figurální výšivkou, mezi kterými se nachází také deset originálních ručně vyšívaných pláten. Práce se zbytkovými materiály vychází z autorčina dlouhodobého zájmu o konzumní chování, ekologii, udržitelnost a etičnost textilního průmyslu.
Multimediální umělkyně (socha, objekty, videa). Studovala knižní vazbu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a sochařství a intermediální tvorbu na pražské Akademii výtvarných umění. Pohybuje se napříč spektrem tvorby, edukace a osvěty, všechny aktivity se však týkají vztahu člověka k environmentální problematice, udržitelnému způsobu vývoje okolního světa a zlepšení prostředí jak vnějšího, tak vnitřního – psychického. Její tvorba reaguje na současný život v otevřenosti, neurčitosti, křehkosti a tajemství a předkládá příběh života, včetně komunitních projektů, aktivismu, ale zároveň pradávných mýtů a vnitřní spirituality.
Pro projekt autorka vytvořila ilustrovaný triptych karet a motivů vulvy na ručně vyráběném recyklovaném papíře se semínky zeleniny. Dílo pracuje s tematikou lásky / sexuality, ekologie / ekosexuality a svým způsobem problematizuje udržitelný růst jako takový.
Zahradní architektka a performerka. Vystudovala zahradní architekturu, kromě navrhování zahrad se však posunula k performancím, odkazujícím převážně na krajinu, rostliny, vzpomínky a rituály, které oživuje a přirozeně vrací do života současného člověka. Její práce vychází z expertního zkoumání krajiny a rostlin i z reflexí vztahů a zvyků mezi jejich tradičním pojetím a současnou hodnotou. Právě s láskou ke květinám, přírodě a městu v roce 2011 spolu založila výtvarně-ekologickou platformu Efemér. Od roku 2015 působí pod touto značkou sama a více se zaměřuje na její výtvarnou složku. Pěstuje vlastní květiny, z nichž vytváří výtvarné objekty s funkcí estetického předmětu, ale i kulturního artefaktu, který využívá jakožto možnost objevování a zkoumání krajiny a lokální flóry.
Pro projekt autorka vytvořila konceptuální dílo, které je založeno na participaci samotných zájemců. Do krabiček vložila kusy starých látek a poselství, které vyzývá k navrácení látek zpět tak, aby z jednotlivých kusů mohla autorka následně sešít roucho. To v sobě ponese zcela jedinečný obsah a sdělení.
Sochařka. Absolvovala v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Jejím dlouhodobým zájmem je téma suburbanizace, jehož problematiku a strukturovanou chaotičnost implementuje do sochařsko-vizuálního projevu. Fascinace trvalými záznamy a nesmazatelnými stopami po lidské existenci pro ni vytváří úrodné tvůrčí pole, které člověk obdělává sám tím, co činí. Svou prací přímo nekritizuje stav věcí, ale snaží se zprostředkovat téma, které se v současné době zdá být jedním ze zásadních. Spatřuje důležitost v kráse okamžiku, jelikož pomíjivost věcí se děje z jednoho prostého důvodu. Dává životu smysl.
Pro projekt autorka vytvořila negativní reliéf s pozůstatkem půdorysu obydlí. Ztvárňuje naše nároky na potřebu vlastnit dům i obecněji jako symbol materiálního světa. Chybění hmotného a zredukování na pouhý otisk může předznamenávat pomíjivost, ale také touhu nadále nezasahovat do krajiny neustálou plošnou výstavbou, kdy města expandují do volného krajinného prostoru.
Malířka, hudebnice a multimediální výtvarnice. Absolventka intermediálního ateliéru Milana Knížáka na Akademii výtvarných umění v Praze se již mnoho let zabývá jakýmsi podhoubím – vlastním, ale i tím, co je pod povrchem země, a věcmi, které ji přitahují. Její výsadní technikou je akvarel, jehož technologii a výrazové možnosti rozvíjí osobitou cestou – výrobou vlastních barev, netradičními formáty, analytickými studiemi i abstraktními kompozicemi. Velkoformátové akvarely jsou volně inspirované plenérovými studiemi konkrétních krajin či plodnic (hub), nebo vlastními sny. Abstraktní varianty souvisejí s hlubokou mytologií a fascinací světem pod povrchem. Mezi její další ústřední téma patří krajiny, které maluje převážně v plenéru, při cestách nejen českou krajinou.
S myšlenkou a přáním, aby dokázal ochránit, či splnit přání, vytvořila autorka pro projekt objekt, který slouží jako amulet a talisman. Dílo je namalováno vlastnoručně vyrobenými barvivy na bavlněném papíře, k němuž je na provázcích přivázaná část houby choroše – troudnatce kopytovitého.
Sochař. Vystudoval pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru sochy pod vedením Kurta Gebauera a poté Dominika Langa a Edith Jeřábkové. Jeho tvůrčí práce má těžiště v historických, figurálních vzorech – od románských a gotických příkladů po sociální civilismus v moderním sochařství poloviny dvacátého století. Zajímá se o současné projevy sochařského umění ve vztahu k veřejnému prostoru a možnosti kontextuálního zapojení sochy do nově vznikající architektury a přírodních celků. V posledních letech jeho práci charakterizují také environmentální sochařské přesahy související s tématem klimatické krize a snahou o udržitelnost přírodních zdrojů, kterým se intenzivně věnuje a zapojuje je do své tvorby.
Pro projekt autor vytvořil dvoustranný mini-kapesní reliéf s vyobrazením výsadby a vzrostlého ovocného stromu. Jde o referenční motiv připomínající archaická vyobrazení biblických postav – snad Adama a Evy – který odkazuje na antropocentrické uvažování člověka v současné civilizaci, jež přivedlo planetu Zemi a ekosystém až na okraj ekologické katastrofy a klimatického kolapsu.
Multidisciplinární umělkyně z Ukrajiny. Absolvovala Národní akademii výtvarného umění a architektury v Kyjevě a Jan van Eyck Academy v Nizozemsku. Její umělecká praxe zahrnuje performance, kresbu, média založená na čase, kurátorství a spolupráci. Zkoumá komplexní problémy od konzumu po rostlinnou kulturu, od feminismu po život v konfliktních zónách. Vyrostla v Doněcké oblasti známé těžbou uhlí, bydlí a tvoří ve vsi Muzyči nedaleko Kyjeva.
Pro projekt autorka vytvořila sadu štítků „викривача рослин“ (vystavovatel rostlin) k označování identity rostlin, které nás obklopují a jejichž sounáležitost s okolím chceme prozkoumat. Jejich prototyp vznikl po pobytu v USA, kam Alevtina v roce 2021 odjela, aby v kansaských prériích zkoumala, proč se místní rostliny staly invazivními při přesunu do Ukrajiny a naopak. Setkala se také s vědci z University of Kansas, aby jejich znalosti o původních/nepůvodních rostlinách mohla přinést do ukrajinského kontextu.
