Cena Susanny Roth 2020: Vytěženej kraj

• Bulharsko – Katerina Stoyanovová (1998)
• Francie – Benjamin Hildenbrand (1981)
• Chorvatsko – Martina Karačić (1995)
• Itálie – Elisa Bin (1993)
• Japonsko – Minami Toyoshima (1994)
• Litva – Elena Giniotytė (1988)
• Maďarsko – Bianka Boda (1993)

• Polsko – Aleksandra Wójcik (1996)
• Rakousko – Ferdinand Hauser (1995)
• Rumunsko – Darina-Andrada Cepreaga (1997)
• Rusko – Tatjana Careva (1984)
• Ukrajina – Tetiana Kovalenko (1987)
• Velká Británie – James Saldanha (1997)

Bulharsko – Katerina Stoyanovová (1998)

• Narodila se v Sofii. V roce 2017 absolvovala Klasické gymnázium (NGDEK). Hned po maturitě začala studovat slavistiku na Sofijské univerzitě. V roce 2019 získala stipendium na Letní škole slovanských (bohemistických) studií v Brně. V říjnu roku 2019 se zúčastnila Soutěže pro mladé překladatele v rámci Sedmého bohemistického fóra a vyhrála první cenu za překlad úryvku z románu Hana od Aleny Mornštajnové. Umí anglicky a česky.

Francie – Benjamin Hildenbrand (1981)

• Narodil se v Toulu. Vystudoval historii na Université de Lorraine a poté francouzštinu pro cizince na Université Stendhal Grenoble. Během studií absolvoval pobyt Erasmus na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Poté pracoval tři roky v Hradci Králové na Gymnáziu Boženy Němcové a poslední rok i na tamní pedagogické fakultě. Od roku 2010 působí v česko-francouzské sekci Slovanského gymnázia v Olomouci jako učitel dějepisu a zeměpisu. Od roku 2011 vyučuje francouzštinu na katedře romanistiky FF UP, kde je aktuálně také v posledním ročníku doktorského studia francouzské literatury. Jeho koníčkem je překládání beletrie. V roce 2015 získal první cenu Václava Černého v kategorii česko-francouzského překladu, o rok později druhou cenu.

Chorvatsko – Martina Karačić (1995)

• Narodila se v Záhřebu. Je studentkou magisterského studia bohemistiky a dějin umění. V rámci bohemistiky se věnuje překladatelství a má velký zájem o českou literaturu. V rámci dějin umění se zabývá památkovou péčí. Momentálně je na dvousemestrálním studijním pobytu v rámci Kabinetu češtiny pro cizince na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Minulý rok se zúčastnila projektu tematického čísla literárního časopisu Artikulacije, pod názvem Mlada češka pripovijetka (Mladá česká povídka), v rámci kterého přeložila povídku „Denisa“ Radovana Menšíka.

Itálie – Elisa Bin (1993)

• Narodila se v severovýchodní Itálii. Je absolventkou magisterského oboru český a ruský jazyk na univerzitě v Udine. V roce 2017, po účasti na univerzitním projektu zaměřeném na literární překlad, přeložila básně Petra Hrušky pro literární časopis Fare Voci. V témž roce byly tyto básně publikovány v nakladatelství Qudu. Posléze strávila tři semestry na Masarykově univerzitě v Brně. Po návratu do Itálie zakončila svá studia na univerzitě v Udine diplomovou prací o tvorbě Zbyňka Hejdy. V současné době žije v Brně a pracuje jako lektorka italského jazyka. Ve volném čase se věnuje čtení, psaní a studiu jazyků.

Japonsko – Minami Toyoshima (1994)

• Narodila se v Jokohamě. V roce 2017 vystudovala bakalářský program v oboru ruských a východo-středoevropských studií na Tokijské univerzitě. Po bakalářském studiu pokračuje na téže univerzitě v magisterském studiu v oboru současné literatury. Od září 2018 do současnosti studuje v rámci mezivládního výměnného programu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě studia v Praze se zúčastnila Letní školy slovanských studií v Olomouci a Českých Budějovicích. Ovládá češtinu, angličtinu a ruštinu. Během pobytu v Praze se začala zajímat o české divadlo a divadelní vědu a nyní se věnuje výzkumu činoher Václava Havla. Poutem mezi ní a českou kulturou je hudba. Dvořákova hudba ji lákala už ve věku 14 let a od té doby snila o bydlení v České republice. Hraje na violu a nyní je členkou Sboru a orchestru Univerzity Karlovy. Bude pokračovat ve studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v rámci magisterského studia a chtěla by se zároveň zabývat překladem z češtiny do japonštiny.

Litva – Elena Giniotytė (1988)

• Narodila se v Litvě. Po ukončení střední školy odjela na bakalářské studium do Bristolu ve Velké Británii. V roce 2011 absolvovala fakultu moderních jazyků na Bristolské univerzitě, studijní obor ruština. Český jazyk začala studovat na univerzitě v Bristolu a v roce 2010 studovala češtinu na Masarykově Univerzitě v Brně v rámci studijního pobytu. V roce 2011 se také zúčastnila letní jazykové školy na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Po ukončení univerzity pracovala jako podnikatelská poradkyně v Londýně a na ostrově Mauricius. V roce 2020 se vrátila do Litvy a doufá, že bude moci dále studovat češtinu a překládat českou literaturu do litevštiny.

Maďarsko – Bianka Boda (1993)

• S českým jazykem je v úzkém kontaktu od svého dětství. Od roku 2012 žije v Budapešti, kam ji přivedlo vysokoškolské studium historie umění na Univerzitě Loránda Eötvöse. Po bakalářském studiu pokračovala na magisterském stupni v oboru etnografie. Zde si poprvé vyzkoušela roli překladatelky, když přeložila z maďarštiny do slovenštiny osnovy etnografických a dějepisných studií, které byly publikovány v příručce vydané Katedrou etnografie. Během studia pracovala ve Slovenském institutu v Budapešti, kde se blíže seznámila s oblastí kultury, organizováním akcí a také se zde věnovala překladům. Jeden z nich byl překlad úryvku z první knihy slovenského autora Tomáše Hučka, který byl publikován v loňském roce na Mezinárodním knižním festivalu v Budapešti. Od jara 2019 pracuje jako muzeoložka v Muzeu krásných umění v Budapešti, v oddělení zahraničního umění po roce 1800.

Polsko – Aleksandra Wójcik (1996)

• Je studentkou slavistiky v Ústavu slovanské filologie Jagellonské univerzity v Krakově. Do češtiny se zamilovala skrze českou architekturu, zejména kubismus a meziválečný funkcionalismus. Zajímá se o architekturu a městské plánování na území celé střední Evropy a Balkánu. Kromě toho se zabývá gramatikou slovanských jazyků – je autorkou článku o možnosti vyčlenění nového slovesného vzoru v češtině. Diplomovou práci píše o dějinách slovanského esperanta.

Rakousko – Ferdinand Hauser (1995)

• Narodil se v německém Halle (Saale). Vystudoval obor Západní slavistika se zaměřením na češtinu na univerzitě v Lipsku a Univerzitě Karlově v Praze. Absolvoval stáže v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v pražském Goethe-Institutu a v Centru Bavaria Bohemia v bavorském Schönsee. Nyní studuje obor překlad v literatuře, mediích a umění na univerzitě ve Vídni, kde má trvalý pobyt. Je autorem průvodce českým hlavním městem, členem Česko-německého diskusního fóra a věnuje se i filmu – společně s Conradem Winklerem natočil dokument Die letzte erste Tanke | První a poslední pumpa, který přibližuje život na dvou čerpacích stanicích na obou stranách česko-německého pohraničí. Pokud právě není na cestách nebo se nepohybuje v divadle, je možné jej potkat v pražských hospodách – respektive v česko-vídeňské hospodě Nachtasyl.

Rumunsko – Darina-Andrada Cepreaga (1997)

• Narodila se v Bîrladu. Studovala češtinu a ruštinu na Fakultě cizích jazyků a literatury v Bukurešti. Během studia vycestovala díky programu Erasmus do České republiky, kde si zlepšila úroveň češtiny a získala nové znalosti o jazyce. Pracuje ve finanční oblasti s aktivním využitím českého jazyka. Ve volném čase ráda překládá českou literaturu do rumunštiny, kreslí a navštěvuje nová místa. Od doby, co začala studovat češtinu, ji baví překládat. V letech 2018 a 2019 získala první cenu ve fakultní překladatelské soutěži v překladu literárních textů z češtiny do rumunštiny. Zúčastnila se také několika akcí jako tlumočnice. Od malička ráda kreslí a tvoří. Neustále se snaží plnit si své sny.

Rusko – Tatjana Careva (1984)

• V roce 2007 absolvovala Filologickou fakultu Státní univerzity v Nižném Novgorodě. Češtinu měla jako vedlejší obor, věnovala se aspektům české syntaxe. Do českého jazyka se zamilovala. Byla na jazykových stážích na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě a Ostravské univerzitě. Pracovala na Honorárním konzulátu České republiky v Nižném Novgorodě jako asistentka a překladatelka. Více než 10 let pracovala ve výrobních podnicích, i jako překladatelka. Podílela se také na českých soukromých lékařských, vzdělávacích a kulturních projektech jako tlumočnice. Současně pracuje na volné noze. Zaměřuje se zejména na právní a finanční překlady z českého jazyka. Účast v soutěži Cena Susanny Roth je pro ni prvním pokusem o literární překlad.

Ukrajina – Tetiana Kovalenko (1987)

• Narodila se v Doněcku. V roce 2009 absolvovala magisterské studium na Filologické fakultě Doněcké národní univerzity. V roce 2012 dokončila doktorské studium v oboru historie ukrajinské literatury. V roce 2013 obhájila doktorskou disertační práci o ukrajinském formalismu. Zúčastnila se Stipendijního programu vlády Polské republiky pro mladé vědce v letech 2011-2012 a dále vědecké stáže na fakultě Artes Liberales Varšavské univerzity v roce 2013. Pracovala v Institutu cizích jazyků v Horlivce, dále jako copywriter, byla lektorkou ukrajinštiny a polštiny, učitelkou ukrajinštiny na Ukrajinské sobotní škole ve Varšavě a v neposlední řadě lektorkou ukrajinštiny pro cizince v Ukrajinském domě ve Varšavě. V roce 2017 absolvovala Studium východní Evropy na Varšavské univerzitě, kde obhájila diplomovou práci o neoficiální české literatuře padesátých let dvacátého století na příkladu edice „Půlnoc“.