„Kniha není jen zboží” říká překladatelka Agata Wróbel

Proč jste se rozhodla studovat právě češtinu?

Občas ráda připisuji zásluhu své rádoby geniální intuici, ale upřímně řečeno, byla to do značné míry náhoda. Začala jsem polonistikou, měla jsem ráda výuku cizích jazyků, a asi po dvou letech mne napadlo, že bych k tomu mohla přidat ještě nějakou další filologii. Čeština se mi tehdy zdála zábavná a roztomilá (což byl, uznávám, dost povrchní pohled), z literatury jsem znala hlavně ta nejemblematičtější jména, ale měla jsem v souvislosti s ní velmi pozitivní asociace, stejně jako se samotnou zemí.

Mimochodem, potkala jsem během studia hodně lidí, pro které byla čeština antidotem na polský patos a určité až karikaturní představy o náboženství, vlastenectví atd. Takže váš jazyk má zřejmě pro Poláky i terapeutický rozměr.

Vystudovala jste v Krakově bohemistiku a polonistiku, kromě češtiny překládáte i z ruštiny. Vidíte nějaké rozdíly v překládání z těchto dvou jazyků?

Určitě ano, i když je to dost těžké pojmenovat, každý jazyk je prostě trochu jiný pohled na svět, jiná perspektiva a v případě češtiny a ruštiny se tyto pohledy velmi liší. Důležitá je i skutečnost, že ruština není jen jazykem ruské literatury, používá se na mnohem větším území než čeština, prolínají se v ní rozmanité, občas i dost vzdálené kulturní tradice.

Mám ale také pocit, že každý významný spisovatel si vytváří svébytný jazyk. V české literatuře takovou autorkou je třeba Radka Denemarková. Mezi autory, které jsem měla potěšení překládat z ruštiny, Taťjana Zamirovská nebo Grigorij Kanovič. A tehdy to už není natolik o češtině a ruštině, spíše o nějaké „denemarkovštině“, „zamirovštině“, „kanovičštině“, které se člověk snaží nechat zaznít ve svém jazyce.

Jaká největší úskalí vidíte u překládání z češtiny?

Nebudu originální, když řeknu, že blízkost našich jazyků bývá velmi zákeřná. Jinak polština je oproti češtině velmi homogenní, neexistují tak velké rozdíly mezi mluveným a psaným jazykem, vždy je tady oříškem třeba obecná čeština. Člověk se musí hlídat, aby to nepřehnal, ale aby zároveň text neochudil o jeho původního vyznění a jazykovou barevnost.

Přeložila jste řadu českých autorů, který byl pro vás osobně nejtěžší a proč?

Určitě Radka Denemarková, i když to byl současně velký zážitek a radost. Občas když člověk nějaký text čte (a překlad je podle mne čtení v pravém slova smyslu), má pocit, že to někde autor nedotáhl, někde je zase nějaká pasáž ne zcela funkční atd. V „Koboldovi“ má každé slovo svou váhu, žádné tam není pouhou náhodou, je to velmi „hustý“ text, který na překladatele klade velké nároky a zodpovědnost. Navíc jeden z dílů knihy přeložila Olga Czernikow, velmi zkušená a talentovaná překladatelka, což pro mne představovalo ještě větší tlak.

Na jakém českém překladu momentálně pracujete?

Překládám „Smrtholku“ Lucie Faulerové a „Prameny Vltavy“ Petry Klabouchové.

Kterou knihu byste ráda přeložila, kdybyste si mohla vybrat?

„Hranici lesa“ Vráti Kadlece, který je velmi zajímavý spisovatel a skvělý člověk. Zatím se ho podařilo pozvat na Mezinárodní festival povídky ve Vratislavi. Doufám také, že Vráťa nakonec dokončí aspoň jeden román, prý má rozepsané tři... A také knihu, která sice není česká, ale kterou jsem díky Čechům objevila, a která, i když se zdá nepřeložitelná, do češtiny přeložená je (což pokládám za velmi inspirující): „Pan Kaplan má třídu rád“ Lea Rostena.

Jaký máte názor na soutěž Cena Susanny Roth a jak hodnotíte její dopad? Co vám osobně přinesla?

Bude to možná znít jako dost kýčovité klišé, ale tato soutěž pro mladé překladatele skutečně změnila můj život. V Polsku se do ní zapojilo nakladatelství Książkowe Klimaty, a já jsem jako vítězka soutěže v roce 2016 dostala možnost přeložit do polštiny „Do tmy” Anny Bolavé. Dříve jsem často slýchala, že pro začátečníka je velmi těžké získat svou první zakázku – překládat literaturu bylo mým snem, ale moc jsem nevěřila, že se mi to kdykoli podaří. Román v mém překladu měl velmi pozitivní ohlas v Polsku, otevřel mi další dveře a dodal odvahu. Nebýt této soutěže, možná bych se dnes překladem nezabývala.

Jaká je pozice mladé polské bohemistky, která se chce věnovat překladům české literatury, v tak silné (etablované) konkurenci jaká je v Polsku?

Na jedné straně je konkurence skutečně silná, na straně druhé je v Polsku stále dost velká poptávka po české literatuře (zdá se, že jsme pro vás vlastně hlavní literární exportní trh) a nakladatelé jako třeba Afera, Książkowe Klimaty nebo Amaltea dávají šanci i mladším, méně zkušeným překladatelům. Pořád každý rok probíhá také soutěž Cena Susanny Roth, což je možnost zkusit své síly, dostat zpětnou vazbu a v ideálním případě i svou první zakázku.

Jaká je obecně situace v Polsku v oblasti literárního překladu?

Mám pocit, že se o překladatelích literatury asi nikdy nemluvilo tolik jako v posledních letech, za což vděčíme především polskému Sdružení literárních překladatelů. Každé dva roky se v Gdaňsku koná mimořádný festival věnovaný právě literárnímu překladu, mnoho nakladatelství začalo zohledňovat jméno překladatele na obálce knihy, stále častěji se kategorie „překlad“ objeví i u různých cen.

Někdo s nohama na zemi by k tomu asi ještě řekl, že, mírně řečeno, překladatelství není příliš lukrativní povolání (a to překladatelé z češtiny na tom ještě nejsou nejhůř, díky grantům z českého Ministerstva kultury). S luxusem jako třeba důchod většina lidí zabývajících se touto ušlechtilou profesí nepočítá a je rozumné mít nějaký další zdroj příjmu případně bohatého manžela.

Další problém je komercializace myšlení o literatuře, ale to není jen polský jev. Naštěstí pořád existuje mnoho nakladatelů, pro které kniha není jen zboží na prodej.

Poznámka: Rozhovor byl veden v češtině v písemné formě. 

O Agatě Wróbel

Agata Wróbel je mladá překladatelka, tlumočnice a redaktorka na volné noze, členka polského Sdružení literárních překladatelů. Je také koordinátorkou literárního programu filmového festivalu Kino na hranici v Cieszyně a Českém Těšíně, nejvýznamnější polsko-české kulturní akce.

Ve věku 27 let vyhrála polské kolo soutěže pro mladé překladatele Cena Susanny Roth 2016 překladem úryvku z knihy Anny Bolavé „Do tmy“, následně jí nakladatelství Książkowe Klimaty zadalo překlad celé knihy. Po jejím úspěchu na polském trhu následovaly další překlady českých autorů (Jiří Březina, Markéta Pilátová, Radka Denemarková, Daniel Petr, Alena Mornštajnová).

S Agatou, kterou znám jako skvělou překladatelku i tlumočnici z doby svého působení v Českém centru Varšava (2017-2022), jsme mluvily o její profesi i soutěži, každoročně organizované Českými centry a Českým literárním centrem, která znamenala start její překladatelské dráhy.